Bloček nezařaditelností...

Další skvělý tátodcerový odpoledne, zase po nějaký době...

Byla to náhoda jak sviň. Čekaje na návrat Chico z tancování otevřel jsem asociální síť a hned první příspěvek vyskočil ze skupiny "Lovci polární záře". Teď se akorát začala objevovat...

Zase. Po kolikátý už za poslední měsíce? Od tý doby, co jsem si stáhnul sledovací appku na polární záři, tak mě to šílenství popadlo taky. Nepopírám. Zvlášť, co jsem ji v loni v květnu, kdy byla fakt excelentní, brutálně prosrál, bo jsem se o ní dozvěděl o několik hodin pozdějc...

Sedim u koní na vyhlídce a regulérně brečim jak malej harant...

Před chvílí se ještě hrabal klacíkem v ohni a stavěl z kamínků hromadu (bo hrady jsou pro ženský, správnej chlap postaví hromadu...). A dneska převzal červenej diplom na VŠCHT...

Ty kokos, to je strašný číslo, toto! Před třiceti lety opustili jsme Sládkův naučný ústav, vulgo Slaďárnu, a vydali se do života. A do světa. Do celýho...

Troška kuntůry nikdá neuškodí...

Chrrrrr,…. Chrrrrr,…pohlať mi tygchrrrrra, chlapeškůůůů...A chlapeček se rozeřval, nadělal si do gatí a utek. Já nevim, ty děcka dneska nic nevydržej…

... aneb Opět velký lipnický finále...

... aneb Kolik se jich zase letos počůrá...