Z pamětí národopisce Jiráčka…
... aneb Krakonošova rada nad zlato...
Další výprava za tajemstvím kamenných smírčích křížů, opět díky článku v Krkonoších. A opět to nebylo nakonec jen tak...
Ta včerejší toulačka po Rýchorách se na nás podepsala, dle předpokladů. Krom modřiny na prdeli po pádu na ledu, v případě Štěpky na lejtku, jak jsem jí padajíc nakop, jsme byli poměrně nepohybliví. A zejména se nám nechtělo ani vstávat. Akorát že po devátý měl dorazit Matěj do Hrabačova. Sice jsem mu původně naznačoval, že si to vyšlápne pěšky, ale stejně jsem si ten budík nařídil a zajel pro něj. A dobře tak, pršelo, byl by durch...
Evidentálně na tom nebyl o moc líp jak my, protože ledva vlez do chalupy, padnul na postel a spal. Teda, ne snad, že by byl po pařbě, alespoň to tvrdí, že ne. Ale šel spát v půl třetí a došlo mu, že když ve čtyři vstává, tak to vlastně ani nemá cenu. Takže celou noc vzhůru...
No, dopo se prospal, my zatím v klidu udělali oběd. Pak krátká siesta a kávička a hurá na vejlet...
Věda, že dneska budeme porouchaný, naplánovali jsme si pátrání po smírčích křížích na Královedvorsku, konkrétně pod Zvíčinou. Navíc jsme potřebovali jet tímhle směrem, abychom se stavili v Pace pro rachomejtle a pumelice na Silvestra. Takže...
Akorát teda, po nákupu výše zmíněnýho zahnuli jsme směr Zvíčina o silnici dřív, ve Vidochově. Jsem si říkal, že to vlastně půjde taky, protože je vidět a je to stejným směrem. No, ono vlastně i jo, jen to bylo trošku klikatější. Ale jsem měl dobrou navigátorku...
První naše zastávka jest se konala v Horním Dehtově, kde jsme měli najít kříž první. Nebylo to nic složitýho, musím říct, i když jsme se museli kousek vracet, bo jsme přejeli odbočku. Poměrně velkej smírčí kříž, zaraženej do země až po trám, leží uprostřed vsi na malý loučce, obehnaný částečně patníkama. Je na něm vytesáno "A 1781", jako památka na Annu Jáklovou, která v tomto roce zahynula po pádu z vozu (nebo se uvádí, že ze stromu )...
Další kříže nás čekali podél cesty na Zvíčinu, z křižovatky silnic Třebihošť - Horní Dehtov - Bílá Třemešná. Vede odtud žlutá nahoru na Zvíčinskej hřeben, přes kopec Kozel. Někdy se ta cesta udává jako Perenská. Chvilku jsme dumali, kde necháme Krysáka, na tý křižovatce přímo to nešlo a na úzkou rozbahněnou cestu to taky nebylo dobrý. Nakonec jsme sjeli asi 200 metrů dolů a nechali auto na kraji louky vedle silnice. Bylo to sice taky na měkkým, ale ne tolik a z kopce. Tak kdybychom se náhodou trošek zahrábli, aby se to i tak rozjelo...
Po louce na cestu to nebylo nijak daleko, navíc ne bahnem, takže i lepší. Pokračovali jsme pak do kopce asi půlkilák, kde se měl vpravo od cesty nacházet první kříž. Hledání bylo trošku složitější, jednak polohování na mapách cézet není zas až tak důsledně přesný, druhak les na pravý straně byl v rámci ochrany přírody vykácenej a pěkně na prasáka rozrytej lesákama. Báli jsme se, jestli ten kříž nebude někde pod hromadou větví nebo zničenej, ale nakonec jsme ho spatřili. Asi o dvacet metrů vejš, než jsme ho čekali. Asi metr vysokej, s jedním ramenem částečně uraženým a s vytesaným motivem hrotu dýky nebo kopí. Moc podrobností k tomu nikde není, ale se tam údajně stal mord...
Druhej kříž se hledal mnohem líp. Podle mapy stačilo vyjít lesem k Šormově louce na Pernejch a po ní asi 150 metrů dolů k lesu, pod studánku. Vedle tý, mimochodem, stojí taky kříž, ale normální, železnej, s juniorem na kládě. Ten kamennej našla Štěpka, zatímco já fotil. Vypadá pěkně a zachovale, má tvar trojlístku a nese letopočet 1720 a nápis WILIM MIKSS SPAD Z HRVSKI VSIN L PA VIN TV. Přeloženo do češtiny, Vilím Mikš tady spad z hrušky a umřel. Co je na tom pravdy, to nevím, ale se to uvádí i v kronikách...
V rokli pod loukou mě zaujalo ještě něco. Původně jsem na dálku myslel, že je tu trempská osada, ale bližší ohledání ukázalo, že se jedná o velice sofistikovanou lesní chatu. Na nohách, s terasou pod ní. Vybavenou solárním panelem. Kousek pod chatou stojí dřevěnej přístřešek s káděma na koupání, lehárnou, sprchou a malým ohništěm. Druhý velký ohniště je pak nad chatou a u něj i popelnice na tříděnej odpad. Prostě vykoumaný místo, kam by se dalo v případě potřeby schovat a v pohodě bydlet...
Třetí kříž byl pro nás největším oříškem. Na rozdíl od dvou předchozích totiž není v mapách a hledali jsme ho jen podle kreslený mapky z časopisu Krkonoše. Dost nám to začal stěžovat i podvečerní soumrak a vykáceniště, plus pod ním v rokli spousta polomů. Chodili jsme lesem krážem kříž, porovnávali ofocenou mapku s reálnou a nemohli ho najít...
Nakonec se stal v podstatě malej zázrak. Kde se vzal, tu se vzal začal za náma chodit divnej chlápek s pivem v ruce. Pozdravili jsme a on hned prej, jestli něco hledáme a může nám pomoct. Tak jsme se svěřili, že hledáme smírčí kříž. A on, že ten nám může ukázat přesně, protože ví, kde je. A odved nás temnícím se lesem k němu. Opět asi metr vysokej, s jedním ramenem uraženým, s velmi špatně už rozeznatelnou vytesanou sekerou, křížem a ratolestí. Má připomínat neštěstí, kdy tu při kácení zahynul rolník z Třebihoště...
Původně prej stál mezi hraničníma patníkama K 1798 a P1825, ale jak se tu kácelo, byl vyvrácenej a ležel na zemi. Ten pán,... podle mě ale Krakonoš, protože jak se objevil, tak zase zmizel,... ho přenes pod cestu mezi nízký smrčky a tam ho zase vztyčil...
A pak, že zázraky nejsou. A že vypadal divně a měl flašku piva? No a? Krakonoš přece může měnit podobu...
Akorát jsme se, jako již tradičně, vraceli za tmy. Štěpka ale navigovala bezpečně, takže pohoda. Stavili jsme se v JiPu pro nějaký zásoby zase a hurá na chalupu. Kdo ví, jestli Matěj v tom spánku neumrznul...
Neumrznul. Ale pro jistotu jsme udělali svařák a trošek ho rozehřáli. Aspoň bude v noci spát a nebude sůvit...