Výbušná koťátka...
OK, no, Dáda je trošku expanzivní. A Matěj je na to dobrej cíl. A když se sejdeme všichni... Ale je kolem toho spousta srandy pak...
Odměna za odvedenou práci, psal jsem to minule. Navrhnul jsem podvečerní výpravu na Jizerku a vydržet na hvězdy. Byl nov, takže podmínky měly bejt skvělý. Sice jsem se trochu bál, jestli se třeba nezatáhne, po obzoru se potulovaly kumuly a v Praze prej trochu bouřilo, nicméně jsme vyrazili...
Já sice vím, že už je pro mě Jizerka notoricky známá a provařená. Ale je to prostě moje oblíbený místo. Jsem tam dvakrát, třikrát do roka. Stejný zákoutí, stejný pohledy, stejný stezičky,... ale stejně to mám rád. Klid, ticho, čistá příroda, nádherně ledová voda v Jizerce. O kamínkách nemluvě. Ale ty už ztama mám, takže... Navíc bych tam na ně kdyžtak jel sám...
Přijet tam po sezóně má něco do sebe. Pamatuju tam plný parkoviště. Ono je to tam výchozí bod na toulky po širokým okolí, něco jako Mísečky a Zlaťák, žejo. Ale teď? Nikde nikdo a na parkovišti tři (slovy 3!) auta. Dokonce přišla nějaká pani a že mi prodá parkovačku za polovic, protože byli jen na dvě hodinky a maj zaplaceno na celej den. Tyjo, díky moc, se hodí. Vydali jsme se pak od parkingu dolů po silnici a užívali si to odlidnění tady. Navíc nádherný podvečerní sluníčko všechno barvilo do oranžova. Zlatá hodinka to ještě nebyla, to ne, ale ty barvy prostě super. Na chvíli jsme si sedli v hospůdce, aby nám utek čas a...
Zahrajem si Výbušný koťátka! Co to je? Karty? Hele, ale na to jsem tupej docela... Neva. Tyjo a hustý! Bombová hra a spousta srandy kolem toho. To si asi pořídím domu...
Když jsme se pak vydali na další cestu, do osady a pak na infostezku, už bylo sluníčko posazený na vrcholcích stromů. Na focení nádherný. Ty louky a ocelově černá rašelinná voda v Jizerce tak vypadaly úžasně. A tak jsme se mohli kochat. A u můstku pak smočit hnát. Kupodivu to nebylo ani moc ledový. Asi je voda ohřátá díky horkům tohodle léta. Plus jak klesla teplota, nebyl ten rozdíl takovej. prostě příjemný. A pochodit si v hlubokým drsným písku, odrbat si chodidla a pomasírovat je, příjemný prostě...
No a protože je září už, tak to ani netrvalo dlouho a se setmělo. Docela i rychle. Už před devátou byly na obloze první hvězdy. Vega, Antares, celá Cassiopea... A s přibejvajícíma minutama jich bylo víc a víc. Jo, dnešní hvězdnej večer se vydařil a ten nov tomu pomoh. Ne nadarmo je Jizerka nejtemnější místo u nás. Teda,... místo s nejtemnější oblohou...
A dokonce proletěly dva vláčky!!!
No, fotil jsem samozřejmě. Sice jsem měl problémy s ostřením, nebylo moc čeho se chytit a foťák prostě potřebuje nějakej záchytnej bod. Ale nakonec se povedlo. A obrázky jsou z toho nádherný...
Vraceli jsme se samože pozdě v noci. A ta cesta byla z pohledu řidiče dost drsná. Ne teda kvůli cestě samotný, tu znám a nic záludnýho na ní neni. Ale ty dva promakaný dny a noční před nima...
Prostě se mi chvílema rozcházely oči. Bál jsem se, že usnu. Což v těch zatáčkách a lesích neni dobrej nápad za jízdy. Takže když jsme pak zaparkovali u Helebrantů pod chalupou, značně jsem si oddychnul. A sotva vylez zpoza volantu. Jo, je to hezký, toulat se nocí. Ale vyčerpání a volant neni dobrá kombinace. Možná jsme si měli vzít spacáky a zůstat do rána. Asi by to bylo bezpečnější. Nicméně jsem to zvládnul. Poučení pro příště...
Fotky dělám teď ráno a píšu taky. Jak jsem dobitej jak cigánský hračky, probudil jsem se už po sedmý. No, ale aspoň to v klidu stihnu, než se výbušný koťátka probuděj. A kdyby se jim nechtělo vstávat, vypustím na ně mrak netopýřích prdů...