Třista z místa...
… aneb Dycky Most, pyčo!…
Na rychlý auta nejsem zrovna ujetej a už vůbec ne ešpert. Pokud nepočítám jistou zálibu ve formuli jedna. Nicméně jsou nabídky a pozvání, který se neodmítaj…
Mezi takový patřilo pozvání od Frankieho na autodrom do Mostu na tradiční akci Legendy mezi vámi. Tedy na takovej den s rychlejma autama, kdy si každej může přijít užít rychlou jízdu. Ať už jako zážitek na sedadle spolujezdce, nebo jako řidič, eventululelně s vlastní pikslou…
Pojal jsem to z čistě fotografickýho hlediska, takže ok, přijedu a udělám nějaký fotky. Snad Fandovi k něčemu budou…
Pravda, již při příjezdu vzbudil jsem trošek pozornost. Mezi Lamba, Kejtrhemy, Poršáky, Ferka a další supersporty přijel magor na koloběžce, oplývající plyšovým tygrem a rozhodnutej ho použít. No ale, přeci nenechám Olina doma, ne? A ta kolobrnda,… dyk Hemiltonegr jezdí po paddocku taky na okoloběžce, takže…
Musim říct, že při pohledu na ty bouráky tady jsem kvitoval s povděkem rozhodnutí nepřijet svým autem. Ta Fobie by tu vypadala poněkud nepatřičně. Navíc, co bych s ní na dráze dělal? Já? Vyznavač pohodlný plynulý klidný jízdy? By mě za chvilku vynesli v zubech a Frankie by chodil kanálama…
Ten mě ale naopak na samým začátku trošek vyved z míry. Ne snad proto, že mě představil šéfovi celý akce, ale hlavně mě pak posadil do Ferka a jedeme. Cywe…
Je fakt, že to na silnici sedí, jak děcko na hrnci. Jak je to placatý a má to široký kola, tak… A ten motor, jak krásně burácí, když to letí přes tři kila! Akorát že najednou je zatáčka a musí se šlápnout na brzdu. Pořádně, žádný šmrdlání. Ferko se pak sice postaví na čumák skoro a noha se prožene podlahou půl metru před auto, ale funguje to…
Jako, dali jsme dva okruhy a byl to mazec. Na to, že Frankie na jedno oko nevidí a na druhý šilhá, tak zážitek. Trošku sice křeč v noze a protažený čumáky, nicméně…
Jen Olin byl v klidu, je zvyklej ze stíhaček a géčka dává na pohodu. On si to naopak užíval. A já si vzpomněl na Top Gear…
Někdo říká, že k snídani sní půlku antilopy...
Někdo říká, že v zatáčkách při nižších rychlostech blinká plyšové kostičky...
My jen víme, že se jmenuje...
STYGRRRRR!!!...
Trošek mě to vyfučelo. Tak jsem se pak s Olinem šel projít po autodromu a udělat nějaký fotky. Míst na focení tam bylo habakuk, stačilo jen koukat. A poslouchat. A kochat se…
No, vlastně chápu, proč to ty lidi bere…
Fotili jsme pak ještě v paddocku, hlavně fotky Olinovi do sbírky. Jeho to bralo taky. A furt chtěl Frankiemu ukázat, jak to dělat pořádně. No, nakonec jsme ho ukecali a on ho svez. Normálně si ho dal za mikinu, aby dosáh na volant, připoutal se a jeli…
Mno…
Hele, fakt jeli rychlejc…
Ale Olin říkal, že je Frankie učenlivej, že z něj jednou něco bude…
Odpo jsme se rozloučili a vydali se zpátky na nádraží. Abychom stihli večerní posezení na Vedleslavíně s Jackvézem, Evou, Jimmy Westernem, vanHoutenem a Maicou. On ten kluk ušatá borůvková měl tudlencty přirozeniny, tak to chtěl oslavit s kamarádama…
Mno, sice jsem se cestou ještě zastavil v kostele, co ho přesouvali po železnici kvůli povrchovýmu dolu, díky čemuž nám ten vlak málem ujel, ale stihli jsme to. Jen tak tak…
A tedy i setkání s kamarádama. A dokonce i včetně návštěvy pomníku generála Fanouška Fajtla, kterej je hned nad benzínkou na Veleslavíně. Takže při cestě…
Mno, náročnej den to byl. Ale užili jsme si ho naplno. Takže geniální rozlučka s prázdninama…