Stíhačka, muzeum a kamarádi...
Hurá do Žatce, kamarádi čekaj. Ale si to ještě trošek vylepšíme...
Všichni víme, že teď v Saasu nevládne zrovna příjemná atmosféra. Rozpory a rozbroje mezi pár lidma přivedly klub na pokraj průseru a rozpadu. Naštěstí se furt jedná o jedince a ostatní se snaží s tím něco dělat. Jen to zatím není moc hezký a holt se musej tahat i kostlivci ze skříní. Což ale neznamená, že bych mezi ty lidi nejezdil rád...
A tentokrát mi to vyšlo do velkýho volna (a dovýběru dovči...). Takže jsem se fakt těšil. A snažil si to všechno ještě trochu vylepšit, protože když už tím směrem jedu...
Měli jsme už z léta předdomluvený setkání v Bítozevsi, s možností svézt tygra na vírníku. A bylo to domluvený tak, že když pojedete okolo, dejte vědět. Počasí zatím drželo, tak snad by to mohlo klouznout...
No, jenže tady funguje asi Lovoš stejně jako Kumburák u nás. Než jsem dojel ke kopcům, bylo ažůro. U kopců spadly štafle. Sakra, toto. Na místě se vše potvrdilo, navíc byl majitel vírníku zatím v Praze. Hele neva, dáme to ráno...
Tedy náhradní program. Vzít to přes Louny a zkusit se zase podívat na tu Bé Enku. Vrátnej se samozřejmě zase vzpouzel, což je jeho povinnost a nikdo to nerozporuje. Ale byl džentlas a dal nám číslo na šéfa. A ten souhlasil s naším vstupem do areálu za účelem pořízení dokumentace. Takže hurá k Migouškovi. A taky k Jaku-čtyřicet. A ten byl dokonce otevřenej, tedy se dalo vlézt dovnitř. A sednout si za berany!!! Hééééj! Ježíšek, pyčo!...
A pak, že to nejde...
V Bezděkově už na nás čekal Frankie a kamarádi z Teplic. Tak jsme mohli pokecat a tak nějak se i připravit na tu slavnou šůzi. a taky si zalítat! Hej, pic! To prostě můžu...
Večer cestou na Tulipán jsme nabrali Geofreye de Vaška a skočili po hlavě do jámy lvové...
Jenže lev byl opět (nečekaně) vypelichán a vychrtlej. Výbor se nesešel (čekajíc zřejmě tuhý boj) a lidí z klubu taky nedorazilo minimum ku usnášeníschopenství. Nicméně jsme byli rozhodnutí tentokrát bojovat a bojovali. Hezký to nebylo. Ale se snad pár lidem rozsvítilo a zbytek se o tom alespoň dozvěděl. Nakonec z toho stejně i tak bylo fajn posezení s kamarádama...
A to pak pokračovalo i v Bezděkově v muzeu ještě...
Dlóóóuho, předlouho...
To se nechtělo pak ráno vstávat! Jenže nebylo zbytí, přijela Jitka z UTV a točial se roportáž o Olinovi a muzeu...
Normálně bych pak asi myslel na to, jaký jsem na tu kameru nakecal kraviny. Ale tentokrát to přetloukla cesta. Sněžilo a byl provoz. Nic milýho a než jsem dojel domu, měl jsem oči bvytahaný jak škandy...
Ale bych lhal, kdybych tvrdil, že se na ten report netěším...