Samhain v horách...
... a vlastní menhir nad chalupou...
Ne, ne, fotit ho zatím nebudu. To je ještě brzo. Ve čtvrtek večer si uděláme vlastní chalupní Samhain a pak teprve bude na světle světa...
Chtěl jsem sice dneska vyrazit aspoň na Benecko, ale jsme se ve výsledku dohodli na tom, že jsme dneska toulavě nějak líný. No ale zase, aby ten den nevyšel naprázdno, tak jsme se zároveň domluvili, že aspoň uděláme nějakou práci kolem chalupy. Mno, kdyby tu byla Chico, tak by práce vymyslela hafo, žejo, to tak nějak víme. Nevýhoda perfekcionistních workoholiků. Ale tak, zas na druhou stranu všici víme, že tady se prácě najde vždycky...
Takže jsme se po snídani, dopolední kávě a trošce ouřadování, chopili košíku a chňapadla a vydali se nahoru na švestky. Paradoxně jich tam ještě trocha byla, tak aby nepřišly nazmar...
Mno, musim říct, byla to docela zábava, sledovat, kterak se pokoušíme to krkonošský modrý zlato dostat ze stromu na zem. Střásat se nám to nechtělo. Nakonec jsme ale dostali oba ten správnej grif. Jeden chňapal, druhej sbíral. A za chvilku toho byl skoro plnej košík. Mazééééc!...
Sákryš,... že bych udělal koláč?...
A už je tam...
Po obědě, nad hrnkem kávy, jsme se rozhodli dneska nikam nechodit. Prostě ta toulací lenora. No ale... Hele, OK, dneska teda nikam nejdeme. Ale ještě uděláme to políčko, jo? Je potřeba zrejt a vyplet...
Tak jsme se do toho dali. Zpočátku tak nějak na pohodu. Ostříhat starou dobromysl,... mno, to ale na kompoust dávat nebudeme, žejo. Takže rozdělat oheň a spálit. Ještě trochu šalvěje, to zas budou Štěpanice veselý...
Mno a když už jsme v tom,.. že bychom udělali na políčku tu bylinkovou zahrádku? Jenže... By chtělo nějaký kamení. Plochý, menší, ideálně z rokle...
Tak jsem vyrazil s kbelíkem k potoku. Něco málo našel a... Cywe, ale... Tenhle kámen, to by byl nádhernej menhir. Takovej ten malej, osobní... To ale neodnesu, to chce kolečko...
I stalo se...
A že jsem ten přibližovací nástroj pracně z chlívku vytáh, rovnou jsem s ním navozil i spoustu dalšího kamení. OK, no. Sice nás asi babička zabije a Chico taky, ale prostě ta bylinková zahrádka, žejo. Udělali jsme si cestičky, oddělili mátu od mrdůňky a šalvěje, od řebříčku, od vopichu...
Vždycky jsem rejčem nadloubal řádek hlíny, aby mohla štěpka tahat plevel a pak šel pálit zlotřilý bejlí. A vykopat díru a zasadit kámen. Nepřemejšlel jsem dlouho o místě, kam ho dám. To mě napadlo hned. Prostě sem patřil a hotovo. Ještě pro radost bohům trochu ozdobit...
Štěpka si fakt mákla a se nedivím, že toho odpoledne měla plný kecky. Vyplela půlku políčka. Ono to sice zní jednoduše, ale kein prdel. Ve čtyři jsem jí zahnal do chalupy na čaj, že posedím ještě u ohně a přijdu. No a než se tak stalo, to políčko jsem dodělal. Ať nemáme na zejtra a pozejtra resty...
Sliby se maj plnit nejen o vánocích, jak pěje Janík z Ledče nad Sázavou. No a já slíbil Štěpce holyvůdskou koupel, když mi tak pomohla dneska. Ne, jako fakt, mákla si. A se nedivim, že sotva lezla potom. Tak jsem zatopil v kamnech a hodil na plotnu velkej hrnec s vodou. Sie na to koukala divně, ale... Noa když se ohřálo, přinesla se z koupelny vanička a udělala se lázeň. Museli jsmw sice dávat bacha na prudký pohyby, aby to nevybryndalo, ale na vykoupání jiný, než ve škopíku, to stačilo. Jasně, ohřát vodu v brutaru by bylo ještě lepší. Ale když už jsou v koupelně uskladněný jablka a brambory, tak je to passé...
Naložila se do horkýho láku, pustili jsme si film, bohové, to byla paráda! Konečně, i já si tam pak vlez. Byť to bylo ještě víc na hraně, bo jsem větší, těžší a i moje prdel je, řekněme, objemnější. Hydrogenes v umyvadle pravil cosik o ponořeným tělese v kapalině, žejo...
Ale bylo to úžasný. Relax prostě...
Je půlnoc a v troubě se peče ten koláč. Musim ještě chvílku počkat, než bude hotovej. V kachláčích to nikdy nejde tak rychle. Navíc jsem nenašel klasickej prdopeč, ale jen perníkovej. Tal jsem vlastně zvědavej, jak se to celý povede. Bohové vědí...
A to byl ten druhej kousek dne, totok. A ten třetí? No jasně, koupel v nádrži. Kajícně ale přiznávám, že dneska vynechám. Prostě se na to necejtim. Však se to pro jednou neposere...