První senoseč...
A do nádrže s čolkem...
Ještě zbejvalo posekat mezičky. Na to jsme si chtěli přivstat ráno. Jenže se mi nějak nechtělo, takže toho půlku stihla posekat žena, než jsem vůbec otevřel oko...
No ale taky jsem si pak ještě zasekal. Hlavně louku nad lomenicí a pak vlastně i ty mezičky, kam ona nedosáhla. Pohrabali jsme, odklidili a bylo odpracováno...
No ale zase pařák, jako kráva. Což teda na nějakej vejlet zrovna dvakrát nebylo. Bychom někde zdechli v kopcách tak akorát. Proto jsme se rozhodli nic nelámat přes koleno a radši si ten den užít v klidu. Zrelaxovat zmožený tělo a oudy. Zaplavat si, trošek se vyslunit. Něco přečíst. Prostě nosyres...
Chico se kupodivu rozhodla se v nádrži vyráchat. Obvykle to nedělá, z obavy před zdravotníma následnejma problémama dole na podvozku. Ale ta voda tady je prostě čistá, tady se to dá. Tedy jsme se do sytosti vyrochnili a i se vyblbli. Došlo i na námořní bitvu na šišky, což byla děsná prdel. Jen to občas pěkně zabolelo, když šiška trefila nějaký choulostivý (jakýkoliv!!!) místo. Ale tak...
Co nás ovšem potěšilo ze všeho nejvíc, byl nález čolků. Krásný dva malý čolkové, s barevnejma bříškama, pobývající na rozhraní vody a břehu. Miloučký a hodný neškodný tvorové. A neklamná známka již zmíněný čistoty vody...
O neškodnosti a miloučkovosti se nedalo příliš mluvit v případě dorazivší drobotiny. Hele, asi jsem starej. Nejhodnější cizí děti jsou takový, který jsou aspoň kilometr daleko. Aspoň, že tam neoxidovaly moc dlouho...
I odpoledne jsme si zašli do vody a na sluníčko. Jen jsme čekali, až přejde ten nejvíc nejsilnější polední pařák. Akorát to vyšlo na udělání a snědení oběda a na drobný přípravný práce před odjezdem. Odpo se navíc přidala i Štěpka, dopoledne pracující na úkolech z matematiky. O to byla ta sranda ve výsledku větší...
Jen domů se nám pak večer zrovna nechtělo. Nehodíme si karanténu? No, takovou malou karanténičku s horským home officem. Co?