Pod Svatým Floriánem - 5. část...
Herdek, Hardegg!...
Tak ten zrovna známe a dobře! Jednak jsme ho už viděli, pár let zpátky (i když jen z druhý strany řeky...), jednak se vcelku nedávno objevil v jednom dedegtivním seroši...
Návštěvu mohutnýho kamennýho hradu v údolí Dyje,... vlastně,... Thayi,... nám doporučila Renda s Alanem hned první den. Tak jsme se tam nakonec vydali taky. Protože ono to zas tak daleko nebylo, jak by se mohlo zdát na první pohled. Nějakejch 30 kilometrů zhruba? To je hnéééd...
Vybaveni vším nutným vyrazili jsme ku hranici. Přes Hnanice do Retzu, prvního většího rakouskýho městečka, odtud pak doprava k údolí Dyje, na Hofem, Niederfladnitz, Merkersdorf. Ztama pak dolů serpentýnama až ku hradu...
Dorazili jsme tam nějakou půlhodinku před otevřením. Akorát na krátkou svačinku, rozkoukání se a výpad k řece, protože infocentrum. To tam sice nebylo, ale zase jsme s Matějem mohli spáchat pohraniční styk. Paradoxně jsme neprchali z komunistickýho ráje do svobodný země, ale naopak. No i když, jak ono to vlastně dneska je, žejo...
Jen teda jsme museli pak trošek do kopce přidat, aby na nás holky nečekaly...
Hardegg je obrovskej, jen co je pravda. I tak ale je udivující, že prohlídku si každej odšlape samostatně, bez průvodce. Asi tu ta možnost je, to jo, ale nám to tak vlastně vyhovovalo. I když holky v pokladně obě uměly česky. My si to takhle v klidu prošli a prohlídli vlastním tempem. A byla to paráda teda. Hrad je velice dobře zachovalej a je tady rozhodně co vidět. Zejména teda expozice věnovaná Maxmiliánovi Mexickýmu, jednomu z příslušníků rakouský císařský rodiny, kterej se stal dokonce mexickým vládcem. Pravda, skončil s kulkou na popravišti, ale i tak, dokázal toho na svou dobu sakra moc...
Při prohlídce ostatních sálů, komnat, sklepení a věží, a to zevnitř i zvenku, nemohli jsme pak nevzpomenout již zmíněnou třetí sérii seriálu Labyrint, která byla částečně natáčená tady. Až na to budu příště koukat, budu vědět...
Po prohlídce hradu vydali jsme se ještě na vyhlídky na protějších skalnatejch vršcích. Byla to teda pěkná štrapáce, kor v tom vedru. Navíc zase postupně upadla nálada na rozhraní mezi blbou a letargickou (asi jsem taky v přechodu, himl...). Ty vyhlídky ale byly doslova a do písmene bombastický! V jednu chvíli jsme se dokonce dostali asi až nad hrad...
Po návratu dolů k řece kochali jsme se pak chvíli poklidným tokem Dyje a pak ještě nakrmili zdejší rybí populaci. Naházeli jsme jim tolik chleba, že tady asi čudlobijci nejmíň tejden nic nechytnou...
Na zpáteční cestě vyprosil jsem si ještě malou odbočku na Kaju. Ne, nemyslím národního umělce, opěvujícího Včelku Máju. Jedná se o hrádek, ležící asi pět kilámů vedle, v jednom z vedlejších údolí. Malej, ale pěknej. I když ne v takovým perfektním stavu, jako je Hardegg, no. Nicméně...
I tam to bylo pěkný, ale síly a nálada byly pak už definitivně v prčicích...
A to mě ještě čekala výprava se Štěpkou na Hatě do Freeportu. Což je onen známej outlet na hranicic, kterej tak obdivuje soudruh děda. Mno, za mě teda kýč a hnus. Navíc jsme natrefili na kozomrdí svátek, takže byl celej obchoďák plnej machometánů. Bljať!...
Však jsme taky nepořídili ani ty pantofle...