Po stopách berounskýho Sasquatche...
...2. část - Údolí křišťálový vody...
Teda, že se mi na Berounsku podaří najít zákoutí, nad kterým zůstanu stát s otevřenou hubou, to jsem fakt nečekal. Ale stalož se...
Noc byla teda krušná, to musim říct. Když už se podařilo pořádně se zamotat a po chvíli snažení ucejtit snad i nějaký to teplo, začala mě bolet kyčle. Jak jsem vyhublej a nemá to co tlumit, prostě se nedá dlouho ležet na jednom boku. Himl, tak zas nanovo. Radši si trošku cvaknu, pro zahřátí a na hezký sny. A se budu modlit, ať se mi nechce za půl hodiny na hajzlík...
I tak to ale byl spíš takovej vlčí spánek po kouskách. Tu projelo auto, tu zakvílela v lomu siréna,... co, se jakože maká i v noci?,...tu něco cupkalo kolem stanu a čenichalo...
Že by snad?...
Ne, to určitě Maxinoha nebyl. Takový štěstí by mě nemohlo potkat. Srnka asi...
No dyť. Dupající srnka...
Ráno bylo ale, přes to všechno, nádherný. Ostrý pichlavý sluníčko, prorážející promrzlej čistej vzduch, spousta rosy, krása! A se mi vlastně ani tak moc ještě nechtělo. Trošku ještě polenoším, v klidu si dám něco dobrýho k snídani, kafčo, chleba, slaninu. Protáhnu znavený oudy...
Mno,... tak co? Našels, cos hledal?...
Ale jo. Našel jsem klid. Ticho. Pohodu v duši i na těle. Proto jsem tady především...
Stan mezitím oschnul, tak se dal složit a mohlo se jít dál. Po cestě sice známý, ale pokaždý jinak kouzelný. Vlastně, když o tom tak přemejšlím, v tuhle dobu jsem tady asi poprvé. Vždycky to vyšlo buď na horký léto, nebo na přelom zimy s něčím, nebo něčeho se zimou. Teď se tu všechno svěže zelenilo, tuhle ještě kvetly petrklíče a koniklece... Přiblblá vypatlaná biohrošice řvala na nebohý psisko, který si dovolilo sednout o centimetr vedle...
No ale ty panoramata! Jen škoda, že byl opar a trochu mraky, nebylo vidět až tak daleko, jak by to šlo. Nicméně i tak se dalo v pohodě dohlídnout až k Cukráku nebo do Kladna. A na brdský osmitisícovky!...
Cestou kolem kamenolomu Čertovy schody k Havlíčkovu mlejnu je několikero zajímavostí, který se prostě musej vidět. Navíc,... řekněme, že se tahle část Krasu vyznačuje poměrně velkou duchoví silou. Má to snad něco společnýho právě s tím podzemím? Ať už odkrytým nebo jen pootevřeným? Nejspíš. Protože už kolem někdejšího portálu štoly z třicátých let minulýho století visí ve vzduchu divná energie, která by mohla někomu bejt nepříjemná. Nedalekou Aksamitovu bránu údajně používali už Keltové ke vstupu do jiných dimenzí, což je IMHO možný. Neboť z ústí šachty vychází chlad, až mrazí. A vůbec, člověk tady má v hlavě divoký myšlenky, až z toho chvílema má husinu, že by se dala na ruce mrkev strouhat. Plus vzpomínky, myšlenky atd..
Konečně, ona se ale hlava zatočí už jen při pohledu z hrany skalnatý stěny Kotýzu hluboko pod sebe do korun stromů. Anebo puklinou pod Jelínkovým mostem...
Každopádně i odsud je rozhled naprosto okouzlující, to mi nikdo nevezme...
Akorát pak teda po cestě z kopce dolů ke mlejnu to pekelně klouže...
Tyjo, on ten sestup je docela náročná věc. No ale zase, není přece kam spěchat, v klidu jsem si na chvilku odpočinul u studánky pod mlejnem. A požil pár hrnků lahodný osvěžující vody Modrýho pramene, prýštící u lávky přímo z nitra skály...
Na cestu do Berouna jsem tentokrát zvolil jinou trasu, po který jsem ještě nikdy nešel. Po zelený kolem vodní nádrže Suchomasty. Jako, pěkný místo taky, vo to nejde. Ale na to, že se jedná o zásobárnu pitný vody teda pěkná žblunda. Samozřejmě, zdání klame. Ono jde hlavně o biologicko-chemickou čistotu, navíc voda jde ještě přes čističky a úpravny. Nicméně,... koupání je tady ale zakázaný. Stanování a opejkání taky. Jen venčení velryb asi ne, soudě podle... Akorát teda... Nosej velryby šaty? Asi ne... Grýnpisáci, Čůralové zelení, nejezděte...
Od jezera nahoru jsem si trošek zafuněl, skoro jako Maxinoha (kterýho jsem nepřestal vyhlížet a sledovat stopy jeho přítomnosti, protože jsem měl už pár hodin takovej pocit, jakoby šel vlastně se mnou...). Odměnou za vynaložený úsilí byl mi ale zážitek vskutku nevšední a rozhodně nečekanej. Lom Kosov totiž...
První překvapení - ve vápencový oblasti je k nalezení břidlicovej lom! Cože? No, nicméně odborní webové praví, že je vápencovej, jen dole je prostě břidličný ložisko. To ale nevadí, je to bomba! Navíc se jedná o paleontologicky významnou lokalitu, takže je možný tu nalézt nějaký ty zkameněliny. Ajajaj! To zas bude syndrom zlatý horečky. No a ta azurově modrá a neuvěřitelně čistá voda! Pravda, jezírko má jen nějakejch padesát na dvacet, přítok a odtok evidentálně nula, takže spodem. Ale je vidět nějakejch pět metrů do hloubky!!! A to je ve zdejších krajích IMHO dost rarita! A to mluvím o dohlednosti z povrchu. Co píšou untrvasrmani, tak dole je to až 20 metrů!!! No cykokos!...
Druhý překvapení - ta voda, krom neuvěřitelný čistoty, je taky příjemně teplá! Rozhodně teplejší, než nahoře na Homoláku. No ale, i kdyby nebyla, stejně bych se vykoupal. Jen teda,... ten pocit přítomnosti Sasquatche je trošku... Ale tak, maximálně uvidí nahatý holátko...
To kouzlo místa,... místoduch neboli genius loci,... nebo snad ta černočerná břidlice okolo,... jako by z ní sálala obrovská energie...
Tak co? Našels, cos hledals?