Píšu "Z" jako...
... "Z"atraceně, já nechci domů...
Tak už je to neodvratně tady. Jarňáky končej a jedeme domu. Do psího análku, mně se ale vůbec nechce...
Jenže nebylo na výběr. Holt tyhle dny přicházej. Zas se ale budeme moc těšit na ty další, který tady někdy strávíme...
Aby nás to nebolelo tolik, rozhodli jsme se ještě pro poslední procházku. Kolem vsi a podívat se po bledulích a dalších poslech jara. OK, není to nic dlouhýho, ale ta krása se taky počítá. A stejně, jak už to tak chodí, tyhle poslední dny jsou demoralizující a do ničeho se nechce tuplem. Navíc musíme stejně odjet dřív, protože po tom týdnu tady bude několik praček hadrů, tak aby se to stihlo...
Kolem doleních Sedláčků a pod školou jsme to prošli k Dupárně. A hned tady, na travnatým svážku pod školou, kde kdysi učíval pan řídící Šír, narazili jsme na dva trsy krásnejch krokusů. Wau! Tak ty jsem letos ještě neviděl!...
Abychom něco mohli najít, samozřejmě se nedalo jít po silnici. Takže jsme sice vylezli z Dupárny na ní, ale hned o pár metrů dál zase sešli mezi chalupy a stavení. Chtěl jsem totiž kouknout i u nádrže u Krátkejch na bledule a sněženky u potůčku. Byly tam! A už nakvetlý. Ale ještě ne pořádně, přeci jen tu maj stín...
To mnohem víc se jich dalo čekat nad kovárnou, na tý jižní louce až nahoru k Černýmu Nebezpečí. A taky, že jo. Hned přímo za sodovkárnou podél potoka vykukovaly jich už desítky, ne-li stovky. Když jsme ale prošli remízkama k horním chalupám a k zmíněný louce, tam teprve to byl ten správnej mazec! Ne ještě v takový míře, jako to tu bývá. To ještě tak tejden, dva. Ale pod zahrádkou bylo pořádný políčko už. Navíc i krásná kalužina v trávě, z roztátýho sněhu, takže to bylo na tuze pěknou a romanťyckou fotku...
Černý Nebezpečí navíc vylezlo z chalupy, tak jsme s ní mohli chvilku i pokecat. To se tu na vsi tak dělává, no...
Dolů jsme to vzali přes Port Arthur a kolem Erlebacha. Nechtěli jsme přes louku pod Skalkou, protože tam stejně ještě nic nekvete. Tady byla šance aspoň něco najít, podél potůčku u cesty. Našli jsme. A navíc i mohli pozorovat a chvíli poslouchat póřádný špačouny, co páchali nějakej prapodivnej špačounskej rituál. Škubali z hlíny trsy trávy a bláta a házeli to na sebe. Chm, divá to zvěř, toto...
A to bylo to poslední, co jsme si o letošních jarňácích užili. Nezbejvalo už nic, než uklidit chalupu, nachystat topení, nabaštit se, vypnout vodu, nanosit věci do auta a vyrazit...