Píšu "Z" jako...

10.03.2022

... "Z"aslouženej odpočinek...

Se říká, že třetí den je kritickej, tudíž se má odpočívat. Nepočítal jsem to přesně, ale kríze tělesná vyšla na čtvrtek...

Jako, už večer jsme měli, myslím všichni, dost problémy usnout. Ne, že bychom nebyli dobitý jak cigánský hračky, to jo. Ale jak nás bolel celej člověk, nevěděli jsme, jak si lehnout. Mě teda bolelo snad i pyžamo...

Stejně tak se ráno nechtělo ani z postele, byť já se minimálně od půl na osm přemlouval, že se mi vůbec nechce na záchod. Rozdejchával to jak prvnice, žmoulal žmoulátko, myslel na jiný věci,... prostě musim vydržet, jinak vzbudim holky, neřku-li, že zmrznu potrati...

Dnešek jsme tedy jednohlasně určili, jako den sanitární, neboli odpočinkový. Ne, nic neděláme. Žádný sportovní výkony, žádný lítací prkna na nohu. Možná odpo vycházka, ale jen na Vrcha na západ slunce...

A stalo se. Jen jsme se teda se Štěpkou vydali do Jilemky na nákupy a Chico vymetala pavouky. A zlikvidovala pověstnou štěpanickou římovskou jolku, která obvykle vydržává až do velikonoc. Jenže letos jsou velikonoce až v dubnu a nikoho už moc nebaví spát v posteli s opadaným jehličím...

Odpo po nákupech dosypali jsme ptáčkům seménka, nasekali před chalupou hlávku zelí Lízovi a pak pokračovali v relaxaci. No ale, abychom ten den jen tak zbohovédarma neprobendili, na střed odpoledne, jsme si s Chico udělali další pokračování brannýho dne. Vylovili jsme z krabice dlouhou ruku zákona, nakrmili jí hrachem a pod svah postavili plechovku od kafe z Campiella. Tu velkou, pětikilovou. Začali jsme na patnácti metrech a s každou ranou o pět přidávali. Až jsme se dobrali na nějakejch padesát metrů a ty zůstaly jako konečná meta. A klobouk dolu i s bavorským štětináčem, Chico to do piksle sypala na pohodu i na tu dálku! Hele, Tys musela projít Svazarmem. Nebos byla aspoň vzornej pionýr, jinak to není možný! I já se musel zastydět, protože mi chvíli trvalo, než jsem našel ten správnej grif a začalo mi to tam padat...

Jmenuju Tě Oldou Šetrhendovou!...

Zbytek večera byl zase na pohodu. Ono to na nás beztak tak nějak padlo, tak jsme si chvílema mysleli, že si roztrhneme kušnu hákem. I teď mám stejnej problém. A to ještě není osm! Venku tma jak v ranci přitom...

Nemůžu teď jít spát, to bych se vzbudil v pět a pak už neusnul...

Brannej den vol. 2...

Asi se zajdu zase smočit do nádrže a pak si dáme dalšího Bonda. Nějak mě ty Bondovský rodinný večery začínaj bavit...

2019 ©Pytlák
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky