Operace Cipísek...
... Jak jsme přijeli od Kbelnice a ne od Kopidlna...
Sou panoramata, co? Kdo by to byl řek, navíc, když tady kolem jezdíme už přes dvacet let...
Mno, netvrdím, že jsem nejel na chalupu zase trochu naprdlej, hlavně proto, že jsme vyráželi až v sobotu odpoledne. Což je, co bychom si namlouvali, vcelku na pytel. Přijedeme večer, budeme topit a jde se spát. Den v trapu, dalo by se říci. Pokud ovšem nezaúřaduje Trojzubka a nepřijde hluboké komorní A...
OK, je odpuštěno... No a ten nějakej vejletík, nebo procházku, si holt necháme na neděli...
Přemejšleli jsme, dumali, nakonec jsme se dohodli, že vyjedeme domů dřív a spácháme to někde cestou. Tipů bylo povícero, nakonec zvítězila víska Bradlo, kousek vedle Jičína. Podle mapy tam bylo několik zajímavostí na vcelku malým prostoru, takže idelální...
Vesnička to je teda správně zapadlá. Jeden by řek, že tu v noci chodí po cestě loupežník a za městem bydlí drak...
Hele, vono to s tim loupežníkem asi...
Tady je nějaká... Rumcajsova jeskyně? Heh!!!...
Upřímně ale, je to čistě turistická záležitost. Pod vysokým ostrohem, na němž kdys stával hrádek Bradlo, je u skály postavená malá chýše a v ní několikero artefaktů, odkazujících na známou přijičínskou rodinku loupežnickou - Rumcajse, Manku a Cipíska. Blbina pro děti hlavně. Postýlka, poličky, hračky,... spoustu pozůstatků po turistech...
Radši jsme se vydali kousek dál, kde se v lese měla nacházet vyhlídka...
Nebylo to nijak daleko. Kilák asi? Jen přes sedlo mezi dvěma kopci, na hřeben, kde začínaj skalní útvary, přecházející za další silnicí v Prachovský skály. Vylezli jsme na kopeček Přivýšina a na něm se vydrápali na vysokou skalku s vyhlídkou. Pěknej výdrholec teda, navíc klandr by tady asi nikoho nezachránil. Tak z toho Chico neměla zrovna klid na duchu a těle. Ale výhled tu byl nádhernej. Tady odsud na oblast jižně a jihozápadně, na Boleslav, Jičínsko a tak. Kousek níž pak v lese je ještě jedna skalka a z ní je vidět zase na druhou stranu, na Krkonoše. Paráda. Musíme sem někdy vzít Štěpku...
Zpátky jsme to vzali přes vrcholek Bradla, kde byla vyhlídka ještě úpa nejvíc nejlepší. A zcela zjevně sem odjakživa táhly poutě, pochody a podobně. Stojí tu velkej kříž a dvě sochy. Tady se mi, himl, líbí...
Před odjezdem domů jsme museli ještě chvilku posečkat. Padnul na nás hladík. Naštěstí se v zásobách vždycky něco najde...
A mám tip, až pojedeme se Štěpkou okolo...