O zmrtvýchvstání...
... aneb Trochu divný jarňáky...
Sedim na noční, první po jarňácích a snažím si uspořádat myšlenky. Moc mi to nejde. Jednak návrat do civilizace, jednak těch deset dnů prožil jsem poněkud v chaosu. Fyzicky zcela určitě, ale i duševně. Ti, co se jich to týká, vědí...
Přemejšlim, jestli můžu říct, že jsem si ty prázdniny s dětma na chalupě užil. Budu teď totiž psát toliko o týdnu na horách, zbytek jsem již odreportoval sólo. Jasně, že jsem si je užil. Společně jsme si je užili. Přitom jsme prakticky nikde nebyli a třetinu z toho týdne jsem byl nepoužitelnej. Tak proč to tak je?...
Že jsem vstal hrobníkovi z lopaty?...
Že jsem byl jednou nohou na druhý straně a zažíval neskutečný muka?...
Pravda, utrpení očišťuje...
Že jsem chvílema nebyl až tak úplně se svým tělem? Budil se v noci a hovořil s démony? Byl jinde?...
O to šťastnější ale byl jsem pak během pomalejch návratů do normálního světa...
Domrvil jsem se na Železňákovi natolik, že první dva dny pobytu na chalupě byly fakt očistec. Dny, který jsem trávil v posteli, neschopnej pohybu, zmítanej horečkou a zimnicí. Zimnice z puchejřů na nohách? Mno, asi to nebylo jen o tom, ale to je jedno. Bál jsem se zvednout a postavit se na nohy. Neskutečný muka z každýho kroku, jako kdybych kráčel po střepech nebo žhavým uhlí a nesměl z nich vylézt. Byl to trest. A nejen za vlastní blbost a ješitnost...
Naštěstí jsem přežil. Přetrpěl za nikoliv nepodstatný pomoci jednak dětí, jednak několika kamarádů. A Chico, která nevěděla a přitom věděla úplně všechno. Konečně, je to čarodějka...
A postupně začal jsem znovu ožívat. Po drobnejch krůčcích a nikoliv zadarmo. Po kouskách, vykoupenejch velkou námahou a přemáháním sebe sama a svejch fyzickejch možností...
První kroky po světnici, zapojení se do práce, s nesmírnou radostí a pocitem, že si to fakt užívám. Že už zase smím a můžu...
První krátká vycházka na Benecko. Pomalu, žádnej spěch. S dětma, který za těch posledních pár dní projevily mi nesmírnou úctu, ochotu pomoci, respekt, lítost, souznění. S dětma, který najednou byly strašně velký a dospělý, jako by v nich byly mnohem starší bytosti nebo andělé. Příjemný posezení v oblíbený hospůdce, a pak zase pomalu, polehoučku a bez stresu zpátky. Radostně...
Druhá výprava v podstatě tamtéž. Tentokrát o samotě. Na sněžnicích, protože bohové vyslyšely naše tajná přání a přes noc nasněžilo. Je to sice ještě náročnější, než obyčejná chůze, ale zážitek je o to silnější. A spojenej i s trochou srandy, když si vzpomenu na krátkej rozhovor s dvěma špuntama pod parkovištěm. I s příjemnejma prožitkama, když jsme se potkali s Adélkou a poseděli a pokecali. Pravda, po návratu jsem se vrátil zase do peřin a chvíli to se mnou lomcovalo, ale...
To chce oočkovat proti Coronaviru...
Třetí výprava třetí den po útěku z hrobníkovo lopaty. A tentokrát zase o něco složitější, bo na běžkách. Pravda, jen od Bellevue k chatě U Piráta, ale s ohledem na opotřebení... Matěj ztama pokračoval až skoro na Mísečky, my se Štěpkou na něj ale počkali tady. A bylo to fajn posezení s fajn lidma. Vrchní, Ostravak jak cyp, spousta koček, hruštička, pivečko...
Tyjo, vrátili jsme se domu v devět večer až! Štěpka trochu otlučená ze všech těch pádů do příkopů, Matěj utahanej, já taky,... i když paradoxně mě to probudilo. Takže jsem se pustil ještě do polívky a do apflštrůdelu na zejtra...
V sobotu přijel Siky s Markétkou, tak jsme tomu měli přizpůsobenej i program. Žádnej stres, poseděli jsme, pokecali, vyrazili se projít na Benecko. Poseděli jsme tam na kávičce a pizze a zas to natáhli zpátky. Zůstali i na večeři, takže paráda. Jen pak už museli jet domů. Ale těch pár hodin společně bylo strašně osvěžujících a silnejch. My víme, Luďane, žejo? Jen jsme pak všici večer padli a zdechli...
Směs fotek z Apaluchy... (aneb příprava na Koronachabrus)
A postupný zmrtvýchvstávání...
Na běžkách až k chalupě U piráta...
A přijeli za náma i kamarádi...
Ó, jak se nám nechtělo v neděli zpátky domů. No ale, bylo to tak daný. Co jsme měli zažít, to jsme zažili. I tak toho bylo strašně moc najednou, když se to tak vezme. A to jsem vlastně netušil, že to ještě bude mít pokračování...
Ale to už je o nějakej ten svět a časoprostor jinde...