O samotě…
... aneb Zase do hor, poprvé letos...
Teda pokud nebudu počítat Novej rok, kdy jsme tu byli ještě a odjížděli domů...
Už jsem tady zas, do pátku. Střihnul jsem si první dvě noční novýho roku a vydal se do hor. Za samotou a klidem. Dělá se mi oběd, topím, abych tu neměl zimu, koukám na ptáčci, který už maj zase nasypáno. A dopisuju pár věcí z minula. Po obědě ještě vyrazím ven, asi jen na Benecko. Začne to teprve zejtra...
A bude to asi zajímavý, pěkně se rozchumelilo...
Minulej tejden v pátek zajel jsem do Milovic pro Chico, aby mohla bejt s náma na Silvestra a nemusela se trmácet vlakem. A kdybych nevykysnul v Jilemnici za traktorem a pak na pumpě v Sukoradech, dokonce by se mi povidlo jí nabrat přímo z vlaku. Spáchal jsem hygienu (neuvěřitelnej pocit po těch pár dnech na studený vodě z nádrže...), ona si sbalila a hurá zpátky. Dojeli jsme lehce před devátou, do tepla a útulna, který tady mezitím vyrobila drobotina...
Samozřejmě, večer se toho už moc nestihlo. Byla po denní, takže brzo zalezla spát. Já se usalašil na půdě, bylo tam krásnejch pět plus. Kouknul jsem na majora Zemana a zalez taky. Byl před náma poslední den roku 2022...
Jak to tak na Silvestra bývá, nejdřív se člověk pustí do příprav, aby bylo večer co kůšať. S tím mi naštěstí pomohla Štěpka, takže to odsýpalo. Česneková pomatlánka, sýrová, celerová, pak připravit vejmrdu a hodit čunčí nohy do Pepínova hrnce. A pak oběd hnedle. To dopoledne uteklo, jak voda v Cedronu...
Po obědě, krátký siestě a kávičce jsme se oblíkli a vyrazili na krátkou odpolední procházku. Žádný rekordy, to ne. Jen nahoru ke koním, udělat jim taky trochu radosti. Takže jsme se vyzbrojili mimo jiné i jabkama. Šli jsme na Skalku a Zákoutí, tam, co maj krom ostatních i oslíka a Ferdu. Byla tam celá ta,... stádo. Takže jabka skoro nestačily. Ale podělili jsme to, dostal každej...
Mezitím se Zářící počal klonit k vrškům kopců na západě. Konec konců, ono už bylo kolem třetí odpo. Tak jsme se vydali na Zákoutí. Dozadu, na louku pod lesem, odkud jsou západy slunce nejkrásnější. Vyšlo to akorát, nemuseli jsme ani moc čekat. Jen teda, musím opět konstatovat, že lesáci jsou naprostý a nukleární hovada. Udělali prořízku a všechno nechali ležet na místě. Takže, jak to tak bejvá, les dokurvenej. Ať mně někdy někdo v lese zkusí říct, že tam nemám co dělat, protože ochrana přírody. Nakopu mu tu jeho tlustou lesáckou musculus gluteus maximus a na čelo mu nožem namaluju ksicht toho švédskýho ekoteroristickýho spratka...
Na poslední podvečer roku připravili bohové na nebi nádhernou podívanou. Netuším, čím to bylo sice, zahlíd jsem kdesik zmínku o negerským prachu z Afriky, ale taky o odrazu osvětlení z nějakejch velkoskleníků až u Čomutau. Každopádně, když jsem na tu oblohu koukal, první, co mě napadlo (bo jsem synek z dělnický rodiny), byla rudá záře nad Kladnem... Prostě se po západu Slunce za obzor obvloha zbarvila do sytě rudý barvy a vydržel atak neuvěřitelně dlouho. Když se k tomu připočte inverze v oudolích, pokrejvající tyto kouřovo-mlžným oparem, prosvětlovaným světly z chalup, prostě geniální podívaná. Však jsem taky pak ze Skalky fotil jak o život...
Politika...
Ukrošskýho...
Jsem ochoten ho za ten pohled obětovat...
Silvestrovskej večer proběh u nás velice klidně, ostatně jako každej rok. Jen jsme si ho tentokrát obzvláštnili detektivní únikovkou. A místo 90 minut jsme jí hráli přes tři hodiny, tak to uteklo skvěle. Na tu poslední hodinku si pak Chico šla lehce schrupnout a my tak nějak odpočívali vlastně taky...
O půlnoci vyletěla zátka ku nebesům, jako asi všude. Popřáli jsme si a vyrazili před chalupu dělat chvíli BUM, kouř a světýlka. K Silvestru to patří a moralisti nám můžou políbit lemroucha. A politici, co to chcou zakázat, taky. Fakjů, pyčusové. Tohle je náš Silvestr...
Chvíli jsme pak ještě koukali na rachejtle v Jilemce a okolí a pak šli taky dom. Než jsme dopili šáňo, bylo čtvrt na dvě. Tak akorát na přesun do krásně vymrzlý peřiny...
Na Novej rok jsme se díky tomu hezky prospali. Chico si dokonce stihla jít zaběhat. Jinak ale vše ve znamení příprav na odjezd domů. Úklid, oběd, přichystat kamna na škrtnutí, nanosit uhel a dřevo a tak...
Jo, užili jsme si to. Klidně, ale jo. No a vlastně za tři dny jsem tu zas...
P.S.: Tyjo, po nějakejch
osmi letech jsem stihnul v Milovicích novoroční ohňostroj! Peklo zmrzlo
asi... (Plus fotky a videa z Ksichtoknihy...)
P.S.2: Teda, neni to o nás, ale... Když se na Silvestra ožereš tak, že se na tebe na Novej rok mračí i kafemlejnek...