Návrat ke kořenům...
...aneb Wzhůru wandrem!...
V noci najednou škrabkání na ruku. A znova! Copa, lásko? Něco tu je... Hm, to je myš nebo ježek,... CHRRR...
Jít spát v devět nebyl dobrej nápad. Aspoň ne pro mě, já jsem noční pták. Však jsem se taky vzbudil brzo a nemoh pak už zabrat. Ženě se navíc zdálo, že chrápu, tak krom neustálýho převalování za účelem najití dobrý polohy budilo mě ještě mlaskání. No,... znáte to s tím medvědem, žejo?...
Ráno bez kafe je nemyslitelný. Když se k němu přidá čerstvej chleba s mamrdládou, pak je to záruka super dne. Nabaštili jsme se, v klidu zabalili, ještě se k tomu trochu rozhlídli po hradě,... fakt je to tu velký. Dokonce nahoře pod věží jsou dvě tábořiště. No a ten výhled do kraje, ještě lepší, jak z rozhledny nad Ústím!...
Pečlivě jsme po sobě uklidili, aby po nás nezbyl nepořádek, a vydali se na cestu k řece. Přemejšleli jsme sice o cestě po zelený na Nestěmice, ankonec ale zvítězila varianta pěšky dolů do Mojžíře, přesun do Děčína a podívat se do Růžovky. Když už jsme přece tady, to by byl hřích tam nezajít...
Druhej den na vandru má svoje specifický kouzlo. Teda, má jich mnoho, ale to jedno důležitý je, že co večera ráno vypiješ a sežereš, s tím se nemusíš táhnout. Bágl byl tudíž znatelně lehčí, hurara! A šlo se z kopce, prakticky pořád. S ohledem na puchejře na patách (nový nerozšlápnutý boty a blbý fusekle...) to bylo velice příjemné...
Pod včelím královstvím napojili jsme se na silnici a pokračovali po ní až k bejvalý skalní kapli Poustevna. To je taky zajímavý místo. Nicméně dneska už ani ne tak kvůli zbytkům kaple, anóbrž díky asi deseti ferratovejm cestám, lanovejm mostkům a dalším zábavnejm vymoženostem. Dobrej tip na příště, toto. A dá se přespat na místě...
Chico si trochu zalozila po vejškách (narozdíl ode mě se jich nebojí) a pak jsme pokračovali dál. Ještě kousek po silnici a pak vlevo do údolí po dávný a těžko znatelný přibližce. Nemoh jsem si nevzpomenout na prof. Cílka a jeho dokumentární pořady. A na ten díl, kde mluví o dávnejch úvozovejch cestách. Dneska už je skoro nevidíš, ale najdeš je podle citu...
Za chvilku jsme byli dole v Mojžíři...
Původně jsem si chtěl zaběhnout do restaurace Johanka, s ranní kávou a tak. Plus ty švestky k tomu, hrušky u agrometalovejch koz a tak. Ale byla tam akorát nějaká svatba, tož jsem nechtěl pr...udit. Navíc mě to tak nějak přešlo, takže nebylo nutno. Ušetřenej čas mohli jsme pak věnovat obědu na nádraží. To nebylo naštěstí nikterak daleko, stačilo projít asi půl kilometru kolem snědý tísně a hasičárny. A stihli jsme to skvěle, deset minut před příjezdem vlaku bylo snědeno, umytý nádobí a uklizeno...
Z důvodu úspory času přesunuli jsme se z nádraží v Děčíně dvě stanice busem. Do Tyršovky, kam jinam? Vystoupili jsme kousek od domu, kde bydlela Chico, když byla malá. Pokračovali jsme pak nahoru pod zámek na náměstí a Chico vzpomínala. Támdle bydlela Miluška Záklasníková, tutam jsem páchali třetí odboj, tady jsme se schovávali...
Himl ale, někdo zavřel cestu na zámek! No, neva, vezmeme to po svahu. Zákaz je přece výzva!...
Než jsme se vydali na prohlídku zdejších nádhernejch zahrad, dopřáli jsme si doušek lahodné kávy a zajedli to palačinkama v zámecký kavárně. Náš oblíbenej podnik vlastně už. Na kafe tam chodíme, na dortíky, na palačinky, umejt si hlavu a tak...
Kdyby se žena neupejpala, mohla si půjčit i ten fén...
Do Růžovky jsme se fakt těšili. Akorát teda, na místě jsme zjistili, že je z půlky zavřená. Celej ten spodek opravujou. Navíc většina květů už byla ostříhaná po odkvětu. Mno, dva týdny dřív, možná. Ale i tak to tu bylo nádherný. Růže snad ani jiný bejt nemůžou...
Zavřená byla částečně i opačná zahrada na terase nad Mariánskou loukou. Dostali jsme se jen k ochozu u vinice. Tak, aspoň, že tu s náma pobyli ti dva pávi. Jsou ale pěkně oráchlí, žerou víno rovnou z hroznů...
Než jsme sešli dolů ke kašně u pivovaru, udělali jsme ještě pár fotek u srdíčka. Ono to vlastně bylo při cestě. Za odměnu nás pak čekal vychlazenej a excelentně fenomenonální Bohemia Ale od Bernarda...
Mno,... vlastně nejen on...
Dole pod pivovarem bylo nějaký veselí. A že jsme šli kolem, museli jsme nakouknout. Ajajaj! To bylo něco pro nás! Ochutnávka vín, sýrů, pivečka, muzika k tomu... Tak, tomu prostě neodoláš. Usadili jsme se na velkej kámen na tom nejvíc nejstrategičtějším místě a udělali si rozlučku. S prázdninama, s létem, s vandrem. No a takovou vlastně i dooslavu výročí...
Pivečko jsme si dali jen jedno, ale vínko pak teklo proudem. Porto, ryzlink, muškát, veltlínek,... a k tomu vynikající sýry na zakousnutí! Zážitek pro tělo i ducha. Navíc byla fakt sranda. Jednak jsme hledali mezi přítomnejma potenciální Štěpy spolužáky, druhak jsme se bavili pozorováním příbuznejch a jejich podob. A při tom ten čas táááák letěl! Najednou jsme tam byli čtyři hodiny a za půl hoďky jel poslední spoj, jímž jsme se mohli dostat přímo na Lysou! Takže čtvrt hodinky na to, projít pod hradem, přes řetězovou lávku a do Tyršovky na bus. Ještě, že jsme měli na spěch, jít totiž v klidu, asi by nás někdo zbušil. Ono když přejedeš párkrát po domovních zvoncích... Hej, tyršovko! Říhovic se vrátili! Zpátky ke kořenům!...
Bylo to teda všechno dobře na knop! Ale jsem vlak stihli a ještě měli díky hodnýmu štiplístkovi jízdenky bez přirážky. No jo, vlastně, my jsme přece nastupovali až ve Vilsnici! Ach, ta děravá hlava...
Ani v Ústí nám to neujelo, jen jsme pak nasbírali zase nějaký minutky, což bylo znát až v Lysý. Že by se nám teda ale chtělo čekat půl hodiny na další, to ne...
A tak si Matěj užil svou řidičskou premiéru. První sólo na mašině. A hned noční let! Musim ho pochválit, zvládnul to perfektně. Dobrá práce, synku...
No a je to. Rozloučili jsme se s prázdninama. My po svým, děti taky. Matěj se vydal ráno naproti Blance do Prahy, my vyzvedli Štěpku a přes chalupu si zajeli do Jablonce nad Nisou na Mistrovství ČR. No a že nejsou holky z Bance Emotion LNL žádný ořezávátka, zvládly pár hodin po autobusový cestě z Chorvatska ten mistrák vyhrát! No, cykokos!...
MČR v Jablonci - od nás a od DE...
A to bylo poslední hezký na těhle prázdninách. Modří vědí. Zapalujeme svíčku a připíjíme. Na život!... A na Tebe...