Křišťálová zahrada...
Přišlo mi to WhAppem od Štěpky. Letos bude zase v Troji v botanický otevřená Křišťálová zahrada. Mno, tak to musim, vloni jsem to propás...
Jen jsme se zatím nedobrali nějakýho společnýho termínu, rád bych tam s holkama. A taky s babyškou...
Ve čtvrtek odpoledne jsem ale jel do Prahy něco zařizovat. A večer jsme měli sedánek s Jackvézem a Prďolou. Mezi tím mi vycházel skoro tříhodinovej prostoj. Tak, že bych se tam zkusil podívat? Prozkoumat to? Eventululálně udělat nějaký fotky, ať si to pak s holkama můžeme jen užít? Ale tak, proč ne...
Jen chytit tu správnou otevřenou bránu...
Dojel jsem tam kolem čtvrt na čtyři. Tyjo, to je ještě dost času, než to všechno nasvítěj. No nic, projdu si to, dam si nahoře kafčo a chvilku počkám. Navíc je dost hustá hmla, takže se setmí asi i trochu dřív...
Jenže v kavárně bylo plno. Nu což, kelímek do ruky a ven, se nedá svítit...
Dá! Venku už se to všechno pomalučky rozsvěcelo. Pro lidksý oko lepší, foťák pochytá světla mnohem víc...
Prošel jsem to až nahoru na stráň a chvilku se potuloval v lese. V naprostým tichu, mlze, skoro tmě. Krásný a očišťující...
Okolo čfvtr na pět už jsem se moh v klidu vydat zpátky. A začít se proplejtat mezi skleněnejma květama, houbama, keřema... Umě(lecky) nasvícenejma, za doprovodu hudby...
A pod dohledem fénbloudů...
Autorem monumentální instalace ze skla a světel je Jiří Pačinek a jeho tým. A ve spolupráci s UMPRUM a Českým symfonickým orchestrem se mu povedlo vybudovat něco úžasnýho. Navíc to ta mhla ještě všechno krásně podkreslila. Jako by se člověk ocit v jiným světě, křehkým, krásným, bez zla a křivdy...
BTW, i když tak neni myšlenej, našel jsem tu asi nejhezčí vánoční strom, co jsem kdy kde viděl...
Kdybych nemusel vyrazit na ten sedánek, asi bych tu klidně ještě mrznul a kochal se...
Ale neva, však tu ještě zavítám a možná několikrát...
Každopádně doporučuju...