Expedice Ydykseb...

... aneb V řadě za sebou tři čuníci jdou...

I ne, nemá to co dočinění s náma osobně. Není to žádný podobenství, ani popis toho, jak pochodujeme úzkou lesní stezkou. Prostě jsme jen cestou potkali u silnice tři domácí prasátka, pochodující podél plotu vedle silnice a až notnej kus za nima jejich majitele. Bylo to takový vtipný a nečekaný...

Netušil jsem zatím, že se z toho stane zvyk, ale vstal jsem v sedm hodin. Ne napoprvé, to se mi moc nechtělo - konec konců, šel jsem spát o půlnoci. Ale vstal. A jako první se pustil do dělání oběda, aby bylo na vejlet. Holky si mezitím vyřídily snídani a ranní prodcerudůru. Vyšlo to akorát a mohli jsme vyrazit...

Jako první toulku po kraji Jeseníků vybrali jsme si Biskupskou kopu. Kopec s rozhlednou nad Cukmantlem (do roku 1948, dnes Zlatý Hory). Ne moc daleko, abychom stihli dojet tam, projít se a pak zpátky na proceduru. Takovej první vejlet na rozkoukání...

Ze Zlatejch Hor by se tam dalo sice dojít pěšky, ale stálo by nás to tak hodinu navíc (nahoru) a půl dolu, což by bylo na pytel časově. Proto jsme vyjeli až na parkoviště v sedle nad bývalou Petrovou boudou. Kompromisní řešení. Ale přece není problém program uzpůsobit. I tak jsme si do kopce pěkně mákli. Jsou ty Jeseníky nějaký strmější, musim říct. Ale krásný...

Z parkoviště to bylo na rozhlednu nějakej kilák a půl. Času jsme měli hafo, tedy nebylo nutný někam spěchat. Užívali jsme si krás příjemnýho a teplýho odpoledne. Ani jsme si nevšimli, že nám nad hlavou akorát probíhá částečný zatmění Slunce! Himl! No ale, kdo by na to myslel, když z těch pasek a vyhlídek je takovej nádhernej rozhled do širokýho okolí. Tady zejména do Polska, protože rozhledna je na samotný hranici. Bylo sice polojasno, ale trošek foukalo, tak bylo vidět dost daleko...

Z vrcholu starý kamenný rozhledny - Hlídky císaře Franze Josefa - pak ještě dál. Navíc tam byly i tabule s popiskama. A tak, kdyby byla dohlednost ideální a maximální, věděli jsme, kde hledat Sněžku a Kraličák. Kopec Pytlák ale vidět byl. Hej, pic! Mam vlastní hromadu!!!

Vedle rozhledny na lavičkách dali jsme si pak oběd a pomalu vyrazili zpátky. Kolem vedle stojícího křížku, doporovázeni pak podél cesty "poutníčkama". Od parkoviště pak ještě jsme zalezli na vedlejší cestu, chťouce dosíci Rochova pramene. Nicméně jsme po pár stovkách metrů (u Štěpánčiny studánky) usoudili, že to nestíháme. Nu což, však se to nepotento...

A pak, že já mám všude něco... Csss...

Po návratu daly si holky další proceduru a pak jsme zašli vyzkoušet dolní cukrárnu a chvíli tam vydrželi. Bylo to tam totiž naprosto geniální. Krásná retro výzdoba, spousta dobrot,... aj vaj aj! Pak se mi vůbec do kopce k sobě nechtělo. Ale musel jsem a holky na večeři. Stíhalo se to na pohodu. Najed jsem se taky a zas vyrazil zpátky, chtěli jsme si zajít do bazénu. Ale bylo plno, bohužel. Operativně jsem zjistil obsazenost sauny vedle a hle! Šlo to! Tak jsme si se ženou udělali další romantickej večer. A zrelaxovali. Dokonce to bylo i s koupáním venku v kádi, což byla fakt sranda. Sauna navíc prázdná, takže jen pro nás. Idelální. Nakonec jsme si dali i to pivko pak u Masterchefa...

Biskupská kupa...

Karlova Studánka ranní, odpolední a večerní...

Vracel jsem se před půlnocí a nad hlavou svítily nádherný hvězdy. Himl, že jsem s sebou nevzal ten foťák a stativ! Tak zejtra, no...