Expedice Trinity...
... 6. část - Pod dohledem Krušnohorskýho oka...
Předposlední den expedice a totální zánět motivačního nervu. Nějak jsme se cejtili vyčerpaný. A proto padlo po krátký domluvě zásadní rozhodnutí. Hele, dneska se budeme cachtat a žádný násilí. Našli jsme si jeden takovej Rybníček u osady Výsluní a u něj se rozložili. A aspoň na celý dopoludne...
Konec konců, dnešní trasa na Horu Svatýho Šebestiána byla necelejch deset kiláků, takže pohůdka jahůdka a no stress...
Ta voda byla fakt epesní. A čistá! Dokonce jsme u kraje našli raka, i když tenhle zrovna už byl uhynutej. Ale znamená to, že tam jsou. A to je co říct, když je to rašelina, tedy kyselý. No ale to nám na koupání fakt nevadilo. Naložili jsme se do láku a užívali. A bylo to super. Teda až na fakt, že během pár sekund jsme byli pokrytý lehkým slizem a postupně se v chlupech všude po těle počaly usazovat rašelinný a slídový drobky. No ale, když si člověk uvědomí, kolik by normálně zaplatil za rašelinovej zábal v lázních třeba...
Po obědě, dostatečně vyfrešnuti chladivou vodou a s pletí od rašeliny nádherně vyhlazenou, vydali jsme se na poslední plnohodnotnou etapu expedice. Z Výsluní na Horu Svatýho Šebestiána. Jen já a Štěpka s psonkama. Maťo se tentokrát rozhod pro opačnej postup a že nejdřív převeze pikslu a pak se nám vydá naproti...
Cesta, i když po asfaltce, byla vcelku milá a vedla krásným a hlubokým lesem, protkaným potůčkama a mokřadama. Což bylo výhodný hlavně pro Ziu a Zulu, že se mohly po cestě kontinuálně chladit a občerstvovat. My jen museli koukat, kdyby jelo auto nebo kyklista, aby zůstaly u nás. Ale to byla pohoda, jsou holky vychovaný a poslouchaj...
Na jednom místě jsme našli velice zajímavej úkaz. Na stromě byly dvě díry, evidentálně sršní hnízda (hnízdo...). A kolem nich seděly desítky motýlů. A kolem sršně a vůbec si navzájem nepřekáželi. Nerušili se, neútočili. Možná ty zvířata sami vědi, že je to lepší a přináší to užitek všem. Každopádně zajímavý...
Na Maťa jsme narazili až těsně před koncem lesa. Na lučinách nad Horou Sv. Šebestiána. Už jsme se báli, jestli se mu cestou něco nestalo. Což přiživoval i nedostatek signálu a nemožnost mu zavolat. Ale dle informace se pod HSvŠ vysypal na silnici kamión a byla tam díky tomu zápcha...
Došli jsme přes louky, rozpálený a voňavý, až k točidlům nad Šebestiánkou. A mohli se tak podívat na slavný Krušnohorský oko. Kruhový jezírko velikosti větší louže, ouk. Pro někoho asi nezajímavý. Ale mně se líbí. Vzniklo dle předpokladů průsakem spodní vody do zaniklý zasypaný šachty. Je v něm krásně čistá voda i v takovým hicu. Navíc všude kolem roste vřes a další suchomilný kytky. Jop, pěkný místečko...
Měl jsem dvě přání. Jednak si po tom horkým dnu dát někde jedno točený vychlazený pivko. Druhak se projít po vsi a skouknout, co je kde zajímavýho...
No, ono je to v podstatě jen klasickej přechod do ciziny. Pár bordelů, krámek, moc nic dalšího. Ale to jen na první pohled. Když se člověk vydá na náměstí a skoukne všechny zdejší zákoutí, najde pár zajímavejch věcí. Třeba pomník příslušníkům SOS, tedy těm, kteří jako první čelili německejm nájezdníkům v osmatřicátým roce. Pak je tu pomník obětem války. Infocedule s historií města. Pár starejch hrázděnejch stavení. Pošta s tuze milou paní, která i po zavíračce je ochotná obsloužit pocestný. Prostě to tu je pěkný, stačí jen koukat...
No a to pivečko? Zase po letech se našel někdo, kdo byl ochotnej mi natočit do mražáku - půllitru vytaženýho z Mrazáku a pokrytýho ledem. Já vim, že to lidi moc nemusej, ale mi to v Austrálii tenkrát zachutnalo. No a tady... Děkuju, Haničko...
Na noc jsme vybrali krásný místo a klidný bez dopravy kousek nad vsí. Skrz takovou alej k lesu a tam na louce. S výhledem na hory a ves. Pěkný a příjemný, ale nebyly nakonec nějak moc síly to řešit. Zdechli jsme tentokrát všichni poměrně brzo. Ale to je po tejdnu putování logický, si myslim...
No, tak nám to končí. Troška nostalgie na mě padá. A za dva dny mi to přijde, že se stalo všechno děsně dávno. Ale na druhou stranu, všechno pěkný končí, aby něco dalšího pěknýho mohlo začít...