Expedice Trinity...
... 3. část - První pokus o digování...
Áááááájem e dvorf enaj dygyn da hól, digy digy hól, dygyn da hól... OK, nebudu zpívat. Ale já chtěl jen vyhnat komáři...
Esi včera v noci a nad ránem pršelo, tak teď chcalo. ale jakože fest a až do devíti. Mno, zaplať taťka Šmoula, že jsme ten stan nepostavili. Byl by durch ještě víc jak včera a my pak taky. Doufejme, že Veru to nenakoupila někde naostro...
Musim teda říct, že mě popad zánět motivačního nervu úplně. V tomhle počasí se mi chtělo cokoliv, jen ne někde šlapat. A ostatní na tom, kromě pséků, nebyli jinak. I uspořádali jsme po snídani výpravovej brífink, bychom vykoumali, jak a co dál. A se dohodli, že poněkud uzpůsobíme program a vyrazíme na Černej Potok. A proč zrovna tam? Inu tak, v okolí týhle obce se dřív těžily ametysty a acháty. Tak co kdybychom zkusil něco najít?
OK, naděje mizivá, ale bychom se aspoň na chvíli nějak zabavili...
Popopluli jsme tudíž pikslovitě nad vísku Černej Potok a zastavili na křižovatce silnice s Křížovou cestou. A odtud se vydali potulkou po lesách. Tak nějak, že jakože potkáme nějaký místo, kde se těžilo. Že tam bude vyhrabaná hlína a všude se budou povalovat acháty a ametysty jak pěst...
No ale... Že jo...
Našli jsme starý šachty, zabetonovaný. Pár zarostlejch děr v zemi, kde jsme chvíli i digovali. Ale že by z toho byly nějaký nálezy, to ne. Jen křemenný krystaly. Ale pěkný, to zas jo. Zejména Maťo se do nich vyloženě zamiloval, takže když jsme se pak asi po dvou hodinách vraceli k autu, měl plnej bágl, kapsy i pouzdro na mobil. Samý šutry!...
Tedy, podtrženo a sečteno, nula, nula, prd...
A vadilo to někomu? nÁM NE...
EHM... fAKYN KAPSLOK...
Utaháni digováním zajeli jsme do Vejprt na oběd a pak se přesunuli nad Boží Dar. Chtěli jsme najít nějaký nocležiště. Jééénže, wono to nebylo zas tak jednoduchý, jak to vypajdalo. Přímo v Božáku se nám spát nechtělo. Teda, asi by se jo, ale nebylo kde odstavit pikslu. Takže jsme chvilku objížděli a hledali a v rámci toho se přesunuli k jednomu fajnýmu lesnímu jezírku...
A zde se, milé děti, vykoupeme. A komu se to nelíbí, ať si... omývá přirození vlažnou vodou...
Jako,... boží prostě! Nádherná čistá voda a teplá! Ok, rašelinný jezírko, takže po pár vteřinách měl člověk na sobě lehkou vrstvu slizu a v chlupech nános bahýnka. No ale,... cywe, víš, co by to stálo v lázních toto? Navíc by to tam bylo na čas. Tady jsme prostě vlezli do vody a si užívali...
Pět minut...
Deset minut...
Půlhodinku... Jé, hele, doplavala i Terézka...
Kajícně přiznávám, že to bylo očišťující. Asi jako ten potok včera. Prostě voda, možnost ze sebe spláchnout prach a pot. Osvěžit se v tom horkým dnu...
Na spaní jsme nakonec vyjeli nad Božák k točidlům. Našli jsme tam takovej fajnej plácek daleko od silnice a paradoxně i mimo turistickou stezku. Prostě někde něco, kde nás nebude nikdo otravovat. Rozdělali jsme bydlení, dali si baštu, zašli se podívat na trojmeznej šutr...
Holky si pak trošek zaskákaly...
Já zafotil...
Docelka zábava, tvořit umění...
No a pak ještě ke spodnímu točidlu na západ slunce...
A s Terézkou pak i fotit hvězdy... Jó, to je výhoda s sebou mít kosmoplavce...
Ani nevim, v kolik jsem zalez. V jednu? V půl? Prostě jsem se najednou probral a fotil a fotil. Ale bylo co! Mlhoviny, hvězdokupy, samože souhvězdí. Dokonce jsme viděli i pár meteoroidů! A dva fááákt povedený! Ale ty jsem samože vyfotit nedokázal...
Jo, vybrali jsme si skvělý místečko. A pro tuhle výpravu i nejvyšší! 1143 metrů nad hladinou moře! Dobře my, tyjo!...