Expedice Trinity...
... 1. část - Vzhůru na Rolavu...
Pane jo, to jsem zase v těžkým skluzu! No jo ale, jenže když se toho událo tolik za tak krátkou dobu. Prostě klasika prázdniny. Naštěstí jsem teď na Apaluše a jsem se rozhod, že prostě mám čtyři dny volna pro tvoření a dohánění restů. Takže...
Obvykle na konci července vyrážíme se Štěpkou do Nasavrk na Lughnasad. Svátek všehokeltstva, nádhernejch pár dnů o dvě tisíciletí zpátky, v dobách, kdy se ještě Junior neflákal na kládě a po lesích se toulali Rumuni s broskvičkou v zadku...
Jenže...
Letos nás tam tak trochu vyfakovali. Nejsme dost dobrý, vybavený a nadšený, nevěnujeme veškerej čas keltění a tak. No, hele, upřímně. Nikomu do zadku nepolezu. Takže jsme se prostě se Štěpkou sebrali a vydali se vandrem...
Přemejšleli jsme o pár lokalitách, nakonec ale zvítězily Krušný hory. A myš Lenka přejít je z Bublavy až na Horu Svatýho Šebestiána. Na pohodu, po menších kouskách, abychom si to užili. A kdyby se to nepovidlo, tak se neposerem. A když se poserem, tak se umejem...
Vyrazili jsme z Práglu fixlbusem do Falkenau. Tyjo, tam jsem vlastně nikdy nebyl. Jen na vodě a to jsme tudyma jen projeli. No a ani teď jsme se tu nijak nezdržovali. Jen přesednout na čugálu a hurá dál, do Kraslice...
Tady jsme zůstali trošek dýl protože bus na Bublavu měl jet až za hodinu. Tak jsme se šli kousek projít a se podívat na náměstí a kostel. Mno, klasika pohraničí, řek bych. Ta příroda je tu rozhodně koukatelnější. A to bylo vidět už z toho vlaku, žejo...
Nakonec jsme nedojeli až do Bublavy, ale vystoupili o kousek dřív. Při pohledu do mapy jsme totiž seznali, že tím ušetříme cca hodinu a nějaký dva a půl kiláku. A to se cení, kór, když tě čeká pořádnej vejšlap až do horních partií Krušek...
Navíc v tom vedru...
Nicméně, na druhou stranu, šlapat takovou krajinou, kterou bych se nebál označit za panenskou, protože krom toho všeho tady hlavně nejsou bambiliony turistů jako v Krko třeba. Rájecký údolí. Nádhera prostě. Hlubokej les, nádherný kytky, spousta čmeláků a včel, kousek vejš pak i skály. Není divu, že se tady čerpá voda, odsud prostě chutnat musí...
A chutná, nasosali jsme si hned při první příležitosti. A taky si vykoupali běháky, pro osvěžení...
Stejně ale, nejvíc nejhezčí to bylo pak až nahoře na rolavskejch lučinách. Připomíná mi to tady Jizerku a okolí. Lučiny, roztažený do daleka, krásný lesy,... a KLID!!! No ale to vychlazený pivečko pak v chalupě u cesty bodlo, nepopírám. Hele, to tady minule nebylo, že ne?...
Mohli jsme si dovolit posedět kouda dýl, na nocoviště jsme to měli pár desítek metrů už jenom. Navíc, prostě bylo krásně a to pivečko chutnalo mnohem líp. Terézka s Matěm mezitím vyrazili ze Zatáčky nad Vídní, aby se k nám pak připojili...
Hele, ten vandr začíná fakt dobře...
Ustlali jsme si kousek od pomníčku těsně pod lesem. U dvou balíků slámy, který okamžitě obsadila Štěpka, řka, že je z nich krásnej výhled. No, však si ho užívej. Jen simtě nes... Ehm,... BÁC!!! Nj, stane se...
Byla utahaná, tak se prostě sotva udržela na nohou. I na balíku...