Do Zadní země a ještě kousek dál...
... 1. část - Cesta k Bohu...
Tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou. Kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou. Šírou tu zemi, zemi jedinou...
Schválně jsem tenhle úryvek vybral, protože zazněl ve filmu Máj v souvislosti s poutí ke kapli nad Jiřetínem. Na místo, který je jedinečný jako ona jedinečná a jediná země. Neokoukatelný a vždy otevřený všem poutníkům...
O víkendu jsme měli se Štěpánkou vyrazit na tradiční slezinu na Mácháči. Jen jsem to pochopil o den blbě, takže najednou byl pátek volnej. Chico měl pro změnu od pátku zamluvený bydlení v Krásný Lípě. Tak jsme se dohodli, ve čtvrtek opustili Krkonoše a v pátek vyrazili na sever. Do Zadní země a ještě kousek dál, až na Šluknovskej výběžek...
Bydlení bylo k dispozici ale až od dvou hodin, takže byla spousta času na to, spáchat něco po cestě. Velká spousta teda nakonec ne, zase jsme se zasekli na debilních silničářích, ale přeci jenom tu návštěvu Jiřetína jsme vynechat nemohli...
Na parkovišti jsme se zastavili kolem poledne, takže došlo ponejprv na oběd. Jak přišly vhod ty včerejší masáky s rejží, ala rizoto! No a abychom se po tom náhodou nepotento, dorazili jsme to zmrzkou...
První památka, na kterou člověk narazí, je přímo na náměstí kostel Nejsvětější trojice. Nemůžu si pomoc, přijde mi, že od minulý návštěvy (červenec 2011) prošel velkou rekonstrukcí. Aspoň, jestli si dobře pamatuju, minule uvnitř nebyly sošky, všechno bylo oprejskaný a tak. Ale třeba se pletu, bych se musel prohrabat fotkama. Každopádně se tenkrát dalo jít dovnitř. Teď je to tu pod mříží a se dá jen nahlídnout. Ale i tak je to paráda...
Navštívit Jiřetín a nevyšlápnout si Křížovou horu? Nemyslitelný. Však jsme sem jeli právě kvůli ní. A tak po prohlídce kostela zamířili jsme vzhůru. Není to nijak daleko. Ve výsledku kolem půl kilometru. Ale ta štrapáce od schodů přes křížovou cestu až ke kapli, ta stojí za to. Však se pak poutník modlí k bohu, podobně jako Chico hned na začátku. Na kolena a modlit, holoto!...
Minule jsme si mimo jiné nevšimli i hrobu po levý straně kopce, na cestičce od křížový cesty. Teď jsem ho objevil taky vlastně náhodou. Ale je to silný místo. Náhrobek v podobě modlícího se Ježíše, porostlej mechem, tajemnej ve stínu stromů...
Nahoře jsme nahlídli do kaple k božímu hrobu, udělali si fotku na památku a zase vyrazili dolu. Opatrně, aby nám to neuklouzlo. Což zejména u mě bylo dost pravděpodobný, anžto ty barefooty jsou po čtyřech a půl letech užívání spíš už superslicky. Ale povedlo se, že se nepovedlo. Tedy jsme mohli v klidu vyrazit dál...