Do jara daleko...
... a tak na hodinu pod hladinu...
Tak ani v neděli nenašel jsem v sobě dostatek morálních sil, abych vytáh ty sáňky. Jendak jsem je nechtěl už máčet, druhak prostě předodjezdová letargie. Už to nemá tu šťávu, když vím, že za pár hodin mastíme domů...
No ale aspoň na tu procházku jsme se vydali. By byla přece škoda propásnout takový nádherný dopoledne. Jako včera bylo nádherný ažůro, sluníčko, sníh se třpytil ledovejma krystalkama. Nad hlavou gripeni z Čáslavi malovali jak za bitvy o Británii. Prostě nádhera. Jen kdyby se tak nechtělo domů, jako se chce...
Obešli jsme to od hřbitova nahoru na Zákoutí a pak přes Skalku domů. Pokochali se, nadejchali se čerstvýho vzduchu...
Po tom včerejším severočeským večírku, kdy kamna netáhly ani omylem a všechno kouřilo dovnitř, to bylo víc než potřeba...
Pozdravili jsme se s chlupatejma telatama na Zákoutí, vyhřejvajícíma se na slámě ve slunečních paprscích...
Po návratu jsem se přeci jen sebral a šel k nádrži. Na otočku, byla tak zamrzlá, že to bylo na sekeru. Tedy hrnek čaje a ještě jednou totéž. Aniž bych si všimnul, že v patách mi kráčí paparazzi...
Zpíval jsem si, bavil se, sekal do ledu, chodil po zamrzlý hladině...
Hele, to bys neměl takhle na ten kraj, se proboříš...
Jé, ahoj. Neboj, je to tvrdý. Však jsem tam teď... RUP! ŽBLUŇK!!!
Ëб твою мать!...
Boty durch, ponochy durch, gatě durch, na koulích taky zebe...
Chá, chá, co jsem Ti říkala?...
Chmmm,... Libuno!...
No nic. Stejně jsem se chtěl svlíknout a vlézt do ledu. Tak mam polotovar už, no...
Jen teda, jak jsem to nedosekal a propad se u kraje, kus jsem si musel vylámat z vody. Ani jsem nečekal, že to přes noc promrzne tolik, himl. Pět čísel ledu!...
Vodička ale jedna báseň... Dole maličká...
Musim trénovat, jak jsem teď pár dnů nebyl, tak těch pět minut, to si můžu nechat zdát...
Mna ja, tak jedeme domu. A se nám nechce. Klasika. Ale to jaro je předzvěstí novýho začátku. A snad lepších zítřků...
Chm,... blbe, na i v ní...