Babička Nula-nula-sedmička...
´Kse nám babička rozhodla, že už je mladá tuze dlouho, tak by se to mělo oslavit. Teda, to jsme se rozhodli pro změnu zase my...
No a že jsem měl ještě pořád volno, vyrazil jsem o den dřív. Páč jsem měl plán...
Počasí příjemný, tak na co sedět v chatě, no ne? Teda, v případě babičky určitě. Děda ven nepůjde, ještě by chuděra zhubnul a nemoh by se koukat na televizi...
Návrh na procházku na Hvíždinec, oblíbený místo v lesích s výhledem i na střechu Karlštejna, přijala babi nečekaně dobře. Sice asi dvakrát zapindala, že to je daleko a neujde to, ale už byla rozhodnutá, to bylo vidět. Hele, v klidu, však máme čas, nikam Tě nepoženu...
Aspoň jsme měli možnost si pořádně pokecat...
Chatama jsme vylezli na hřeben na červenou a po tý pak, spodní cestou došli postupně až ke Kamenný boudě. A pak ještě asi třista metrů na výše jmenovanou skalku...
Bylo vidět, že má babi radost, už tady léta nebyla. Sama se do lesa bojí, no. Co kdyby jí chtěl znásilnit srnkodlak nebo kozlopír?
Když jsme se pak dostatečně pokochali, vydali jsme se zase v poklidu nazpátek. Tentokrát horní cestou, od Kamenný po modrý na Troják a odtud lesem. Sice dost velkej kus srnčíma stezičkama, po okraji svahu nad Řitkou a Brandejsovou hrobkou, ale bylo to tam fajn. A nikdo nás neznásilnil...
Když jsme se pak prosmejkli kolem rybníka Hořejšáku k zahradě, nemoh jsem nevzpomenout na někdejší hauptúlovek - metovýho sumce. Ten mi tu tenkrát dal pořádně do těla...
Ráno jsme s dědou vyjeli na Mníšek, zařídit nějaký nákupy. Odpo má přijet ségra, tak jsem chtěl nakoupit nějaký masko na oheň a tak. Plus děda zatoužil koupit babičce dort, protože když oslava, tak oslava...
Stihli jsme to parádně a dokonce měli i dost času na přípravu. Masko se obložilo slaninou, paprikou a cibulí, uložilo do alobalovýho župánku a za chvilku už se točilo nad ohništěm...
Séga sice ve výsledku dojela o hodinu pozdějc, mezitím přibublal na Harýkovi i Míša, masko se tudíž dělalo trochu dýl. Ale bylo potom ouplně boží. Rozpadalo se na jazyku...
Chudák babi ale ještě netušila, že ji zase chceme vytáhnout ven...
A že to zase bude náročný...
Totiž, plán byl, vytáhnout ji na Červenou hlínu a tam, ať si vyšlápne na rozhlednu Korunka. A až bude nahoře, dostane tam dárek k přirozkám - voucher na let balónem. Tak aby si zvykla na pohled z vejšky...
Klobouk dolu teda, zase to dala. Teda, esi já budu v osmdesáti takhle čilej, tak si budu pískat...
Po návratu došlo ještě na dort i s ohňostrojem. Pak ségra s Martinem a Míša už museli...
No, ale řekněme, že akorát, abych stihnul po letech zajít na hřiště na fotbal. A potkat se s pár kamarádama a známejma...
No, nejen babi toho večer měla plný kecky...
No a protože i přes to dlouhý mládí je babi pořád ještě tak trochu Džejms Bond, zařádila si v neděli s náma na Ferrari...