Babí podzim?...
aneb Je to nějaký posunutý…
Celej večer o tom přemýšlím. Sedím u ohně a posílám kouřový SMSky indiánům, opejkám kus flákoty a si říkám, kurňa, dyk už je druhá půlka října přece...
Za pár dnů bude zase svátek republiky. Respektive dneska spíš protektorátu.
Děcka budou mít podzimní prázdniny, bude se měnit čas na zimní (tudíž budou
zase stovky lidí hekat, jak je ta změna o hodinu vedle strašná a nepřírodní),…
no a já budu klasicky v háku, žejo. Ale mam teď ve středu vypajdávku, tak
jsem se vydal do hor v úterý a do pátku. Dlouhej víkend, ne?
Je sice krásně, nádherně barevnej podzim, ale přitom v ovzduší lítaj pavoučiny babího léta. Což ovšem neznamená, že by nebylo potřeba pomalučky polehučky začít připravovat chalupu, políčko a louku k zimnímu spánku. Tak jsem využil toho předlouhýho volna a vyrazil…
Naloženej jako tank, protože kosa, bedýnky na jabka, brambory…
Sice jsem jel až v poledne, tedy dojezd kolem druhý, ale i tak jsem si stihnul to odpoledne pořádně užít. Pohrabal jsem listí a mezitím rozžnul oheň. A pak to listí přihodil. To bylo čmoudu, panečku! Ale když já to tak rád…
No ale, že jsem dělal oheň, musel jsem ho i využít. A tak se po chvilce v jeho blízkosti ocitla krkovička bez kosti…
Jó, byl to fajnej večer. A ještě teď ty čmoudíky cejtim. A to já rááááád…