Ze zmrzlých Baštin...
... 3. část - Rallye Baštiny 2021...
Tak tuhle fotku prostě musim. Snad se na mě babyška nebude hněvat. Ale já to beru tak, že se prostě musim pochlubit...
A je čím! Jako, v pětasedmdesáti sednout na lopatu a sjet po sněhu. I když jen kousek, a ne z nijak prudkýho. I tak se klaním hluboce. Kterej důchodce v jejím věku by to dokázal!...
Jít na políčka jezdit na lopatách, případně na pytli, byl vlastně původní a hlavní účel celý výpravy na Černolice. Krom, samozřejmě, společně strávenýho víkendu s našima. Pytel jsme s sebou měli toliko jeden, lopaty dvě. V pátek už na ježdění nedošlo, byli jsme ucaprtaný a vymrzlý. Ani vidina ježdění potmě nás nezlákala. Zato v sobotu jsme vyrazili. A babi s náma...
Na políčkách kupodivu nebylo ani moc lidí. Dvě rodinky a partička týpků na pytlech. Tak jsme zapadli. Kolikrát jsme to sjeli? Nevim. Šestkrát? Sedmkrát? Každopádně tak jako tak, byl to mazec. Oproti chalupě, kde si musíme cestu projezdit sami, je to tady hezky umydlený. Choděj sem přeci všichni z Černolic i ze Všenor. Dycky to tak bylo, už když jsem byl malej. Však jsme se se tu taky navyváděli íčovin s klukama. Nezapomenutelný jízdy v deseti lidech na folii 2 x 2 metry, sáňkařský exhibice, jízdy na kole... No a tak jsme to teď zase historicky trošek vylepšili...
Musim konstatovat, že na lopatě to byl brutální sešup. A i když se první zatáčku povedlo jakž takž vybrat, stejně jsme nakonec končili v plý rychlosti v louce, rozrytý prasatama. Takže ve zmrzlejch drnech. Je se pak co divit, že jsme po hodině a půl odcházeli z políček totálně rozmlácený a neschopný pohybu? Ale šťastný a vydováděný. Prostě jsme si to užili komplítly. A i s babičkou, jak jsem se zmínil...
No, jen se asi ráno nehneme...