Tour de Bursztyn 2022…
... Na pokład, gangu! Odległości wzywają...
Třetí den je kritickej, proto dneska jedeme na pohodu a no stress. Dáme muzea v Gdaňsku, prolezem město a tak. Mates ještě chrní, tak dopisuju resty. Včera to prostě nešlo už...
Jestli je Gdaňsk perlou polskýho severu (a evropějskýho taky...) po stránce architektonický a tak vůbec, z hlediska námořního je to pro změnu Gdyně. Netvrdím teda, že by Gdaňsk neměl obrovskej port a nepluli do něj i zpět mohutný asi i zaoceánský lodě, to ne. Ale to historicky nejcennější je rozhodně v Gdyni. Proto jsem si návštěvu tohodle města naplánovali na neděli...
Varazili jsme krátce po desátý, potřeboval jsem ještě zajít do kanceláře doplatit tu městskou turistickou taxu. Ale ono to nevadilo, Gdyně je rozhodně blíž, než Hel. Doprava byla jako vždy na pohodu a obešlo se to i bez zácpy. Takže jsme na místo dorazili okolo jedenáctý. Idelální! Najít parkování taky nebylo moc těžký. Jen parkovací dům u nádraží je ve stavu rekonstrukce. Takže jsme to nechali kousek od tržnice. Ale jako orientační bod super. Navíc kousek od centra...
Samozřejmě nás to nejvíc táhlo na molo, kde stojej ty největší poklady, proto jsme v mapách našli náměstí Tadeusza Kościuszki a vydali se tím směrem. Ani ne kiláček, paráda! A hned jak jsme zatočili vlevo a před námi zazářila hladina Gdaňský zátoky, byli jsme v námořnickým sedmým nebi. Nemyslím jen díky vůni slanýho mořskýho vzduchu, prolnutý lehkým nádechem smažených ryb a tak. Ale v modrý obloze lehce se pohupovaly vysoký stožáry lodí...
Ještě, než jsme k nim ale došli, minuli jsme pomník námořníků a kašnu...
Héj, nezdržuj prkotinama...
Ok, porád...
Dobrá tedy, milé děti a ostatní otravové...
Dozajista největším lákadlem Gdyně,... nemyslím si, že by to bylo jinak,... jsou dvě lodě u hlavního mola. ORP Błyskawica a ORP Dar Pomorza. ORP protože Okręt Rzeczypospolitej Polskiej, což je standardní označení lodí polskýho námořnictva, podobně jako USS nebo HMS. Błyskawica je torpédoborec třídy "Grom", vyrobenej krátce před válkou. Proslavil se zejména proto, neb zasáhnul na straně spojenců, pod velením Royal Navy, do všech zásadních bojů na moři během 2. světový války. Těsně před napadením Němcema tajně odplul s několika dalšíma loděma do Anglie a pak se zapojil například do bojů o Narwik. Ale bojoval i ve Středomoří, v Atlantiku, na Baltu. Doprovázel konvoje, kryl vylodění v Normandii, nakonec se zapojil i do jedný z posledních námořních bitev těsně před koncem války. Prostě ikona největší polskýho námořnictva. Od sedmdesátých let stojí tady u mola jako muzeum...
Vstupovali jsme na její palubu s posvátnou úctou. Ale i s myšlenkou, že,... hele, však to je vcelku mrňous, ne? Ale prd... OK, sice se paluba neježí stovkama hlavní všech ráží. Hlavní dělovou výzbroj tvoří osm 100 mm kanónů ve čtyřech věžích. Nicméně jde už o ruský zbraně po poválečným přezbrojení. Původně nesla Błyskawica 120 mm kanóny Bofors, pak dostala britský 4-palcovky (102 mm). Po konci války přešla do rukou námořnictva PLR a dostala výzbroj ruskou. Samozřejmě se na palubě nacházej i 40 mm Boforsky, 20 mm Oerlikony, torpédomety, vrhače hlubinných bomb a skluzavky pro miny. Prostě nejmodernější torpédoborec svý doby. Výčet téměř 200 námořních misí za války, podíl na potopení několika německých lodí a ponorek, jistý sestřel minimálně čtyř letadel,... to už prostě je něco!...
Projít se po palubě, nahlídnout do střeleckejch věží, na mohutný kotvy a řetězy, na protiletadlový zbraně, mosazný naleštěný loďofony, kliky, držáky, kohoutky,... pak se ponořit do podpalubí k mohutnejm strojům, prolézt obřím kotlem na mazut (při plným výkonu spotřeba 7 tun mazutu za hodinu!!!), kajuty,... neopakovatelnej zážitek! Navíc je v podpalubí rozsáhlý muzeum historie týhle lodi a vlastně i celýho polskýho vojenskýho námořnictva za války...
Jako vždycky závidím těm modrejm klukům, co mohli lítat na stíhačkách a bombardérech a bít němce hlava nehlava, tak teď jsem záviděl těm polskejm mariňákům. A zase jednou chápal tu obrovskou čest Poláků, kterou cítí každej při pohledu na červenobílou vlajku, vlající na stožáru na přídi i na zádi...
Jen teda, stejně jako naši kluci dostali od národu po válce přes prsty a skončili v lágrech, Poláci na tom nebyli o nic líp. Spíš naopak. Spousta z těch, co bojovali za války proti Němcům na tý "špatný" straně (= na západě), skončila v ruských lágrech. Mnozí i s kulkou v týle...
Stejný, nebo aspoň podobný pocity musí člověk mít, když se o pár metrů dál postaví k bortu školní plachetnice ORP Dar Pomorza. Lodi, která stejně tak vešla do dějin, byť nikoliv zásluho bojů a statčnosti na mořích i při pobřeží. Tahle loď, nádhernej mohutnej trojstěžník, byla postavená v Německu v roce 1909 a dlouhou dobu nosila jméno Prinzess Eitel Friedrich, než jí poláci odkoupili za 7000 złotych v roce 1929 a přejmenovali na Dar Pomorza. Od tý doby sloužila jako školní loď a vychovala tisíce mladejch polskejch námořníků. Na konci osmdesátek se z ní stalo plovoucí muzeum. Za svou dlouholetou službu přeplula celej svět několikrát křížem kráž a získala spoustu ocenění. Z nichž asi to nejvýznamnější bylo Cutty Sark Trophy v roce 1980...
Vstupoval jsem na palubu a v dáli slyšel Karla Černocha zpívat písničku Dva roky prázdnin. Všechno krásně naleštěný, jako by loď právě vyplula z loděnice. Bílá, zlatá, hnědá,... vůně dřeva, kovu,... kilometry lanoví nad hlavou, propletenýho tak rafinovaně, že to snad ani nejde rozluštit. Mohutný dvojitý kormidelní kola, na každý straně jedno, obrovský kotvy na bocích a záložní na palubě,... v podpalubí v kajutách všechno zachovaný... Romantika jak sviň...
Jen trochu překvapí ten mohutnej dieslovej motor v podpalubí, ale to prostě tak bylo. Na tý vůni a kouzlu dálek to nemění zhola nic...
Himl, si budu muset stáhnout nějakej ten starej seriál nebo film o námořníkách...
Nacvakal jsem tam spoustu fotek, stejně jako na Błyskawici. Detaily i celky, sebefíčka... To je prostě památka, toto. Navíc to chtěl i Jackvéz, kvůli modelařině. No, snad jsem mu vzal všechno, co potřeboval...
Matěj na plachetnici nešel, místo toho si vykomunikoval zmrzlinu a pochutnával si na ní. Společnou fotku s loděma na pozadí ale neodmít. Pak jsme se vydali na konec mola k moři a kochali se tou modravou dálkou. A kecali s rackama, alkama, ale kupodivu i brabcema a kavkama. Ty tu jsou na pobřeží taky, což je asi taková přírodozpytná zvláštnost. A trochu i sranda, když se hodí mezi tebe kousek houstky a oni o ni bojují...
K tomu ten jejich křik, šumění příboje, lodě na rejdě i čluny kolem,... piráti... Zase?...
Matěj pořád básnil o nějaký vyhlídkový věži, co o ní psali v průvodci. OK, nebylo to nijak daleko, jen za rohem od hlavní třídy. Tak jsme se stavili v restauraci na oběd (smažený šproty s koprovou tatarkou, halibut s rizotem a zeleninovým salátem, treska s pečenou zeleninou) a vydali se tam. Což o to, místo jsme našli. Ale rozhledna, terasa ani velkoperiskop nikde. Jen velkej model města s osvětlenejma zajímavejma bodama. Mno, tak tohle asi průvodce nezvlád. Nebo to teprve stavěj, bohové vědí...
Do námořního muzea to ale odsud bylo kousek a tam jsme našli vše, co jsme potřebovali. Popisovat ho nijak zvlášť nebudu, stačí se kouknout do fotogalerie. Zase spousta modelů, fotek, dokumentů, palubních zbraní, dělovejch věží (včetně již nahoře zmíněný 120 od Boforse), torpéd, min,... ale i letadla, šmiglovce (hádej, co to toto...), mohutný lodní šrouby. Pořádnej kus historie a prohlídka nejmíň na hodinu a půl. Není se co divit, že jsme pak byli znovu už přemuzeovaný...
Abychom se ochladili (neb i přes klimakterizaci na plný obrátky minimálně ze mě teklo...), zamířili jsme z muzea na vršek nad městem, zvanej Kamienna Góra. Vidět je ze všech stran a přehlídnout se rozhodně nedá. Už proto, že na jeho vrcholu stojí obrovskej kříž. Jen teda, chtěli jsme se svézt nahoru Kolejkou (lanovkou), ale ta něpremávala. Asi nepustili Náckové proud. Nicméně žádnej problém, těch pár schodů nahoru, to jsme sfoukli jako nic...
(Ha, ha, grňo, mi pak vysvětlíš, co ten "jakonic" znamená...)
Nahoře se nám otevřel krásnej výhled na celý Středoměstí, Gdaňskou zátoku, desítky lodí a kus města okolo. Plus to bylo i s kulturním zážitkem, neb na malým pódijku pod vrcholkem hrála jakási polská Eva a Vašek. Krákorala naštěstí jen Eva, ale ty unylý melodie zřejmě důchodce bavěj stejně tady jako u nás. No, nemusim mít všechno...
Matěj pak zatoužil prozkoumat trochu architekturu, protože v průvodci našel upozornění na nějaký novobarokní a novorenesanční stavení. A asi to chtěl i vyfotit Blance, aby měla nějaký materiály do školy. Tož jsme se ponořili do uliček na opačným svahu kopce. Našli jsme to všechno, byť to místy nebylo nic až tak extra. Ale díky tomu jsme objevili i bejvalý zdejší sídlo tajný bezpečnosti. A vyfotili ho...
Aha, proto nám od večera lítaj drony kolem oken...
Za pár desítek metrů byli jsme u pláže. Po vynikající kávě a chvilce odpočinku zamířili jsme pomalu podél vody zpátky k molu a k autu. On už byl pomalu večer a parkování jsme měli zaplacený jen do třičtvrtě na sedm. Navíc jsme měli ještě dvě místa, který jsme chtěli navštívit...
První bylo na opačný straně zátoky, asi pět kilometrů po silnici. Na mapách i v průvodci jsem totiž našel, že tam stojí na břehu ponorka. Hu-a, to musím vidět! Už jsem se ale nedozvěděl, že hned vedle ní je Námořní vojenská akademie a na druhý straně základna 3. námořní flotily. To ale bylo jasný hned, jak se podél cesty objevil dlouhatánskej plot s ostnatým drátem. A za ním šedivý trupy několika vojenských korábů...
Dojeli jsme až na konec před akademii a na chvilku vylezli ven, všechno nafotit. Samozřejmě ORP Jastrząb-Kobben byl tím největším lákadlem. Ale když už jsme tu, trocha špionáže neuškodí, ne? Mimochodem, ta ponorka je opět školní plavidlo. Byla postavená v roce 1964 v Emdenu, původně pro norský námořnictvo. V roce 2002 jí od Norů koupili jako školní plavidlo Poláci...
Na zpáteční cestě udělali jsme si ještě jednu takovou malou odbočku. Ve městě Sopot (u nás spíš známým pod jménem Sopoty...) je nádherný dlouhý molo a u něj několik krásnejch hotelů. Vzhledem k tomu, že přicházel západ slunce, nemohli jsme odolat. Navíc, když to bylo potrati...
Zajeli jsme do podzemního parkoviště jednoho z hotelů a vydali se na cca hodinovou obhlídku. U hotelu na náměstí se akorát odehrával nějakej koncert (netuším, jestli se akce nebo skupina jmenovala podle velkýho nápisu na stejdži "Ram Tam Tam", každopádně to bylo polsky nápadité...), u vstupu na molo byla spousta stánků, všude spousta lidí, nádherná atmosféra...
Došli jsme až na konec a ve večerním silnějším větru se pokochali i tímhle známým místem. A samozřejmě mořskou dálavou. V dáli svítil gdaňskej přístav, na rejdě spousta osvětlených lodí,... piráti zase... Zase?... Hele, není jich tady nějak moc?...
Během návratu nám to molo i rozsvítili, tak to spolu s hotely a kolonádou bylo úchvatný prostě. Jen ty stánky už z půlky měly sbaleno, to jsme trošek prošvihli, toto...
Dojížděli jsme domů zas kolem půl na deset a zas docela vyřízený. Udělali jsme si rychlou večeři, koukli se na kus volejbalovýho utkání Polsko vs. Mexiko na Mistrovství světa a...
Námořní akademie a ORP Jastrząb-Kobben...
A jo, vlastně, ještě chci něco napsat. Ale... Uáááááách!... cywe,... asi to necham na zejtra...
To zase budu ty resty dohánět za měsíc až...