Stav (v) ohrožení...
...aneb Koho Vasil přeřízne?...
Pozor, pozor! Vážení soudruzi! Rada lidových poslanců oznamuje, že vlivem havárie došlo k neuspokojivé radiační situaci. Vojenské, stranické i vládní orgány již přijaly nezbytná bezpečnostní opatření. Zavřete okna, vypněte elektrické a plynové spotřebiče. Zavřete vodovodní kohoutky. Zůstaňte v klidu...
Jo a po lese pobíhá Vasil s motorovkou...
Těžko hledat někoho v okolí 200 kilometrů od epicentra, kdo by neznal Stav ohrožení. Za těch pár let tuhle akci Nikča s ostatníma dovedla téměř k dokonalosti. A nás ostatní do stavu, kdy se druhej den ráno už nemůžeme dočkat, až bude zase za rok. A kdy přemejšlíme, chodíc ještě temnejma chodbama nebo po lese, co vymyslíme na příště. Jaký téma. Kterak to ještě vylepšit. Jak lid ještě víc vyděsit...
Letos se nám do toho teda trošek nakýbloval Coronaprymulus Microchiropteralis. Ta suka kytajskaja! Lid je vystrašenej sám o sobě. Presstituti nám lezou do zelí, ČéTé (aka CIA News) nám leze do zelí, hajzli... Neni to trestný, todle?
No nic, holt musíme přitvrdit...
Tentokrát se děj hry přesunul po roční odmlce zase na Mordovku k bunkru. Přeci jenom tam jsou větší možnosti, zejména co se simulace jaderný havárie týká. Asi neni potřeba říkat, kolik bezesnejch nocí organizátoři museli prožít, kolik let jim sebraly přípravy. To jedno focení, co jsme s Majdou podnikli ve prospěch SO-AZ, bylo oproti tomu čajíček, jen co je pravda. Ale výsledek byl znát...
Navíc nám pomohlo i počasí, který připravilo pro účastníky podmínky ještě drsnější, než obvykle. Prodírat se za deště temným lesem, čvachtat se v blátě, klouzat, špinit se,... do toho čekat za každým stromem hladovýho zombíka nebo krvelačnýho banditu,... slyšet řev motorový pily a kroky v temnotě,... cejtit ve vzduchu pach vlhkosti, plísně, krve a masa,... nedej bože do toho muset sahat... Haůůůůůů! Lavly...
Po loňský epizodě s Panem Slonečkem, kterej snad sklidil poměrně úspěch, vydal jsem se tentokráte do podzemí v přestrojení za Jožina Zbážina v zelený šprcce a po borelióze. Oděn v atombordelu a vyzbrojen rádobyplynulou ruštinou měl jsem prchající účastníky protáhnout prolejzačkou úzkejch chodbiček a místnůstek, pokud možno s vědomím toho, že zatímco se prodírají temnotou a koukaj kolem sebe, neviditelná radiace spaluje jejich útroby. Jo, jo, holánkové. Ještě deset vteřin a za chvíli se budete válet v nemocnici č. 41, přeměněni v horu krvácejících puchejřů a odpadacícího černýho masa. Buehehehe...
Стойте! Куда вы? Кто командир вашей группы? Какая ваша задача?...
Вы должны идти туда, по красных светах. Но там опасно. Радияция, смерть, понял? Надо нетерять время. Надо идти быстро, понял?...
Блять, суки! Я сказал быстро! Быстрее!!!...
Teda, jsem si to ale užíval, to jo. Sice to bylo náročný, obzvlášť to čekání mezi jednotlivejma skupinama, ale když pak dorazily... Spousta se jich i lekla, když jsem vylez z vedlejší chodby, což bylo potěšující. A to včetně Hanky a Lukáše, kteří přijeli taky. A tam mě to zrovna potěšilo ještě úpa nejvíc. Akorát teda, po těch osmi a půl hodinách uzavření v gumovým obleku, byl jsem vcelku dobře vyřízenej. Zatím rekord, co se tohodle týká...
A jsem se neposcal!...
Bohužel ale netuším moc, co se dělo venku a okolo. Vím jen z vyprávění od Majdy, která uřezávala koule a píchala do očí jehly, bo šílená doktorka. A od dětí. Matěj s Blankou zombili venku v lese, Štěpka pro změnu byla zmobieškolačka. Ale ten zbytek... Nějaký únosy, popravy a tak. To je zas nevýhoda organizačního týmu. Že si užiješ jen tu možnost v jedný roli děsit ostatní. Závodníci dostanou sežrat ouplně všechno. Jenže my pak máme zase dobrej pocit, že jsme tomu nějak pomohli a že se to povedlo. I když to letos bylo hodně o improvizace, díky koronapyčusovi a personálním ztrátám na poslední chvíli...
Paradoxně mi ale přijde, že letos o akci byl mnohem větší zájem. OK, sice se startovalo o hodinu pozdějc, ale končilo se až kolem druhý ráno!...
Z této pozice, mohu-li, bych chtěl poděkovat dětem, že do toho šly se mnou. Hlavně Matějovi a Blance, který jsem pod vlivem okolností ukecal na poslední chvíli. Super, děcka. A díky, že jste to všechno vydrželi. Máte na tom celkovým úspěchu taky podíl...
Fotky - Pytlák, Štěpka a Majda...
Fotky - Jirka Sorrowdy Veselý...
Mno... Tak o čem to bude příště? Koho Vasil přefikne? A nezjeví se z temnoty lesa vlkodlak?