S hlavou v oblacích...
Na palubě Bejdžingu...
Tyjo,... už jsem sice seděl v kokpitu dopravního letadla. Ale zatím vždycky na zemi. Ale teď... Procedůra před startem, pojíždění, start, let nad horama, přistání,... pak i v noci kolem Prahy! Mazec!...
OK, bylo to sice jen na trenažéru. Ale na Ruzyni na tom profi. Takže jak se to rozjelo, ztratili jsme představu a bylo to doopravdy. Včetně pocitů a sil, protože celej trenažér za ty statisíce stojí na obrovskejch pneumatickejch nohách a pohybuje se dle toho, jak se stroj pohybuje v prostoru...
Kazítko koupila synovcovi let na trenažéru. Navíc s instruktorem Jardou Slováčkem, se kterým se známe. Takže když se nás na CATC slezla celá smečka - já, Roman, Olin, Kazítko, Marek a Elee, bylo jasný, že to nebude jen tak a bude spousta srandy. Konečně dost jsme toho napáchali ještě před tím v Šestce. No a nemýlil jsem se. Sice se letělo, ale přitom byla prostě prča. A Jarda se taky rozjel a vyprávěl. Ale samo při tom nezapomněl chovat se jako profi pilot a mít vše bezpečně pod palcem...
A to vůbec nemluvím o tom, co se dělo večer pak, když jsme si byli ještě na chvilku sednout. A nebo druhej den, když holky odjížděli a my se byli rozloučit...
Jo, to se jen tak nezažije. Asi za nás a krásnej večer orodovala sestra Madlenka. Tak moc, až nás hřály tygřounský korálky...