Pohlaď mi tygra, robátko…
Chrrrrr,…. Chrrrrr,…pohlať mi tygchrrrrra, chlapeškůůůů...A chlapeček se rozeřval, nadělal si do gatí a utek. Já nevim, ty děcka dneska nic nevydržej…
Nikča vyhlásila zas po nějaký době strašidelnej rej. I když jen pro děcka, takže soft variantu. Nicméně nemohli jsme odolat. No a že to byla soft varianta, nevzal jsem si kynžál ale tygra. Abych děti tolik nevyděsil…
Emh,… fejkňůs!...
Klasicky se nás na strašení sešla stará dobrá parta nejdřív na ouřadě v Lipníku. Zde pod dohledem a za přispění Starý Blažkový přeměnili se postupně účastníci v bubáctvo všelikeré, letos ve stylu hlavně Adamsovic rodiny. No, to se to přeměňuje, když na to máš postavu a šarm. Nebo když ze sebe můžeš udělat howno s brejlema. Eventuelně si vypíchneš woko sám, aby to vypadalo věrnějc. Nicméně jsme se už tady notně vyřádili, to je fakt…
No, u mě to bylo jednoduchý. Masky si vybírám podle toho, abych se potil ze svého a do svého a nikdo mi nemusel nikam nic malovat. Navíc jsem Adams Family stejně neviděl…
Prošli jsme si stezku, abychom viděli, kdo, kde a co. Paráda, klasicky dobře vymyšlená trať. A opět role, zaručující volnost pohybu a výběru místa. Buehehehe…
Krátce po půl na šest, tedy ještě za světla dorazily první skupinky "závodníků". Mno, nevím, jestli se závodilo, kdo se rozbrečí a kolik si nadělá. Každopádně musím skromně poznamenat, že jsem v tomto měl velkou úspěšnost. Ono za světla chodily ty nejmenší děti a pro ty je postava Pana Slonečka prostě děsivá sama o sobě. Když je ti čtyři, pět, šest a kráčí po tobě z křoví něco takovýho, chraptí to a najednou tě to čapne a chce odnést,… tygr, netygr,… je bláto na hřišti…
Nutno s obdivem dodat, že se nikdo z rodičů nebouřil. Konec konců, zaplatili si za to, že se děti budou bát, ne?...
S přibývající tmou se věkový rozhraní posunulo trošku vejš a začaly chodit děti starší, až pubertální. Tam se holt muselo trochu přitvrdit. Tma a blízkost hřbitova, odkud se sípáním vylézal smrťák, proklamujíc, že kdo ruší klid mrtvých, bude zatracen, tomu napomáhaly. Vlastně si stačilo jen stoupnout na kraj cesty mezi stromy. Někdy i jen doprostřed cesty. A oběť, vystrašeně pozorujíc pronásledujícího smrťáka, vběhla sama do náručí…
To bylo řevu! A sranda je, že i ze strany dospělých! Mno a dokonce to chvilkama začalo vypadat, že fouká od Benátek od skládky…
Zkrátka, tentokrát jsme se s úspěšností vyšplhali odhadem vysoko nad 80%!!! A to mě nepoznali ani sousedi…
Je fakt, že jsem se domů s Olinem dostal až kolem jedenáctý v noci. Ale s dobrým pocitem. Prostě to byl mazec!...
Ofiko fotogalerie teprve bude. Tak zatím...
Hej, už se těším na příští rok, až uděláme zase variantu pro dospěláky…