Pátek třináctýho...
aneb Nevyzpytatelné boží cesty jsou…
Člověk míní a tak dál... Na chalupu jsem nejel ve středu, ale až ve čtvrtek v noci. Na křídle jsem si nezalítal, protože mokro. Na toulání času nezbylo, byl jsem pro jabka. Nov a pátek třináctýho? Ale tak… Přece bych nevěřil na babský poudačky…Abych se aspoň trošku potoulal, rozhod jsem se vyrazit z chaluoy dřív a se někde stavit cestou. V lese, pokochat se barvama, třeba i najít nějakou houbu, kdyby se poštěstilo. Všechno jsem povypínal, pozavíral, zamknul a vyrazil…
Jenže…
Mezi Martinicema a Studencem začalo to cukat, padat otáčky a netáhlo to. Kurwa, co je? Navíc se rozsvítila poruchová hláška a palubka svítila žlutě jak stromeček. Co teď? To je průser…
No, jen tak tak jsem dojel na dvojku do Nový paky do servisu a modlil se, aby měli otevříno…
Naštěstí měli, i když inventurovali. A pomoc bližnímu neodmítli. Stálo mě to sice hodinu a půl času a pětikilo, ale…
Cívka v háji a jel jsem na dva válce prej…
Kluci, díky moc, jste úžasný!...
A bylo po toulání, zdá se… No ale… Pokračujíc dál, hlodalo mi to přeci jenom. Tolik hodin ještě není, něco malýho bych moh. Třeba ten kopeček nad Jičínem, co z dálky vypadá, že je na něm kostelík nebo něco…
Jo prd, čeče. To jsem ale čuměl, když jsem dojel na místo. Kopeček je totiž poměrně rozsáhlej čedičovej vrch (tedy sopka), byť z velký části odtěženej, čímž vznikla pod vrcholem dost rozsáhlá džuzna. Ale vypadá tuze zajímavě, to jo zase. Na vrcholku kdysi stával hrad Veliš. Ale dneska z něj zbývá jen kousíček obvodový zdi, náznak příkopu a polozasypaná hradní studna. A to, co jsem do dneška na dálku považoval za kostelík je stará cihlová trigonometrická věž ještě z dob Rakouska-Uherska!...
Tyjo, ale je to úžasný místo! Jen se musí dávat bacha, není nijak upravený, tak aby člověk nezhučel dolu. Nádhernej výhled do všech stran, teď v podvečer podzimní navíc podbarvenej krásnejma barvama a atmosférou. No a já dostal navíc (jako bolestný?) dárek v podobě horkovzdušnýho balónu kdes nalevo od Trosek a dvou A-třistaosmdesátek společnosti Emirates společně nad hlavou…
Samou radostí jsem to pak vzal domů cestou necestou, přes Libáň a Starý Hrady na Rožďalovice. Vida, kolik tady máme za barákem v podstatě zajímavých koutů…
No, a to jsem ještě netušil, že se pak neplánovaně setkám večer s tygrem. Ale ne s Olinem. S Tigrem I. (respektive T-55 předělanou na Tiger I.) nahoře na pastvinách. Měli ho tam filmaři připravenýho na ráno na odvoz. Hej, pic!...