Kopretiny v bílým...
aneb Sbohem, podzime…
Opět bílý ráno. Ale tentokrát už to asi vydrží. No, to jsem to hrabání listí poněkud prošvih...
Teď budu muset počkat, jestli to neroztaje za pár týdnů a zkusit to znova. Anebo
vydržet do jara. To není dobrý. Ale snad to kdyžtak louka pro jednou vydrží…
Chico si na neděli naordinovala práci, tak jsem připravil kamna, něco tak nějak pošmoulal a vydal se na procházku, si toho sněhu trochu užít. Předobědovou, to se dá stihnout a oběd udělám pak…
Vybranou trasu jsem měl, kolem Fajtů na Štěpanickou Lhotu a podél Potoka do kopce pod Mrklov a ke mlejnu. A pak kol kapličky zpátky. To je tak akorát, hodink, hodinka půl…
Akorát teda přestala padat krupička a začalo drobně pršet. No, to se mi teda nelíbilo zrovna. Ale jsem byl rozhodnutej to nevzdat…
Jak byl ten podzim dlouhej a krásnej, tak najednou to všechno spadlo do zimy přepnutím knoflíku. A taky to bylo krásný. Ta zima má svoje kouzlo, to je jasný. Chyběl ale ten pozvolnej přechod. Zas tak to ale moc nevadí, na plískanicích a vlezlý zimě nic extra není…
Kochal jsem se a fotil, byť zase a furtum furt ty samý místa, jako vždycky. Nicméně jsem si i všímal drobnejch změn. Třeba opravenýho křížku u cesty za kostelem. Nebo toho, že v Potoce do kopce skoro nebyla voda. Vždycky tam bylo do půlky lejtek, teď by to vyšlo sotva po kokotníky. Divný, toto. Přitom mezi chalupama pod silnicí to teče normálně. Jako by to někde bylo svedený částečně bokem. Ale vidět to nebylo…
Než jsem došel do chalupy, byl jsem docela durch teda. Tak mi ta teplá světnice a horkej čaj přišly vhod…
No, začíná období praskání v kamnech, červený plotny a kouřících hrnkůch. A návštěv srnčích, ránototiž přišla Honza...