Klapzubáci...
... aneb We all are Champions...
Od tý doby, co jsem se stal na pár desítek minut velikonočním kuřetem, mě snad nemůže už nic překvapit. Ani to, že postavíme z děcek z Domova pod lípou fotbalovej tým a vyzveme na souboj pardály z TJ SK Lipník...
Je to tak. Nikča s Luckou vymyslely další akci pro děcka v rámci zábavnýho odpoledne na Lipníku na hřišti. Soutěže, koncerty a na zahájení fotbalovej srandamač. S dětma, který nikdy nestály na hřišti a v životě nekoply do balónu. No, Niky,... pomůžu rád, ale za výsledek neručím...
Na to, abychom s dětma něco natrénovali, jsme měli dva měsíce skoro. Jenže se to vždycky sešlo tak pitomě, že nakonec ty tréninky byly jen dva. Tak, to bude mazec. Sázka do loterie. Buď z toho všeho bude pořádná sranda, nebo kolosální průser...
Na Mácháči jsme ještě domluvili pár podrobností, něco se dovyřídilo na posledním tréninku a pár dní před zápasem. Vlastně, když o tom tak přemejšlim, já se na to nakonec fakt těšil...
Důležitý, na čem jsme se dohodli bez jakýhokoliv přemejšlení zásadního, musí to bejt sice srandamač, ale pojatej aspoň naoko vážně. Kluci z Lipníka jdou do toho a vědi. Začali jsme tudíž vymejšlet, jak z toho udělat fakt utkání roku...
Naštěstí jsme na to nebyli sami. Jednak se zapojila spousta lidí, i do toho ostatního programu. Pomohla i Štěpka a Kiki, pomohla nám i milovická základka - Lada s Emilem nám půjčili státní vlajku. Postahovali jsme nějaký písničky a pár dalších klipů s atmosférou a šlo se na to...
V sobotu 24. července otevřely se úderem 13. hodiny brány stadionu lipnickýho Vembly. V bouřlivý atmosféře, kdy se do okolí nesly oslavný i podpůrný chorály desítek tisíc fanoušků přichystaly se oba týmy, správně namotivovaný jak na finále Ligy mistrů. Ve 13:30 zazněl chorál oficiální znělky Premiere League a za vlajkonošem, třímajícím hrdě v rukou státní vlajku Český republiky nastoupily oba týmy na perfektně střiženej pažit. Po krátkým úvodu, kdy byly představeni jednotliví hráči soupeře i domácích Pod lípou Greenhorns, rozhodčí zahájil utkání...
Hned od počátku jinak vyrovnanýho zápasu se šance střídaly na obou stranách. Útočníci předváděli svoje finesy, obránci bojovali jako lvi, brankáři lítali vzduchem v dramatickejch robinzonádách. Přesto si náš tým vybudoval drobnej náskok a držel ho až do poločasu...
Ve druhý půli se ale soupeř vzchopil k neuvěřitelnýmu výkonu a dostal naše borce pod silnej tlak. Čehož výsledkem bylo drama, trvající až do posledních vteřin. Za nerozhodnýho stavu musely nakonec rozhodnout střely ze značky pokutovýho kopu...
A zde se naplno projevila zkušenost brankáře Dunaruma, jedný z dlouhodobejch opor Zelenáčů. Zatímco naši střelci proměnili dvě penalty, i přes neuvěřitelný zákroky brankáře soupeře, který taktéž doslova čaroval, náš Dunaruma nepustil za svá záda penaltu ani jednu! A to rozhodlo!!!...
Závěrečnému ceremoniálu předávání medailí, doprovázenému až notoricky známou písní skupiny Queen "We are the Champions", přihlížely davy bouřících nadšených diváků. Kdyby to jen bylo možný, bezesporu by všechny aktéry, včetně vynikajících hostí, odnesli na ramenou...
Proč? Protože my všichni jsme šampióni...
Slavnostní benefiční odpoledne pokračovalo i po skončení utkání. Kajícně přiznávám, že jsem se vydal ze svých sil natolik, že jsem jej z větší části proseděl v družném rozhovoru s novináři a přáteli. Soutěž v pojídání melounu, malování na obličej, pobíhání v pěně od hasičů, případně křepčení pod pódiem v rámci koncertní šňůry Lif Ejd, jsem tentokráte vynechal. Což mě, kajícně přiznávám, trochu mrzí, protože Schellingerovky v podání kapely Yetti On bych si s chutí rád byl vychutnal přímo v kotli...
Nakonec jsem se tam ale přeci jen vydal, alespoň na to nejlepší na konec. Vojtaaano je prostě machr...
Benefice (foto Lucka, Nikča)...
Benefice (foto Kiki)...
Holky, jste fakt super. Připravit takovou akci, to je na metál. Všichni jste super, co jste se toho zúčastnili a pomohli udělat úžasný odpoledne. A užít si to společně s děckama. Klobouk dolů i se skalpem...