Jaro? Teď?...
No, zas až tak moc ne...
Včera ten Harrachov a výšlap na Mumlavskej vodopád nevyšel. No, co se dá dělat, prošvihli jsme to. Jedinej den o víkendu, kdy bylo hezky. Ale mi to sakra v hlavě leželo dál. jenže, když máme za chvíli jet domu, žejo, tak to je těžký...
Nicméně Chico čtoucí prohlásila, že to stihnu. Tak...
Sed jsem do Krysáka a vydal se na Harrachov. Tyjo, její časovej rozpočet vyšel perfektně. Sice jsem si říkal, že tam určitě budu dřív, ale nakonec jsem oproti predikci ušetřil jen minutu...
Sice jemně pršelo, ale to mi až tak nevadilo. Je to jen voda, no ne? To bylo horší jít po tý lesná cestě nad bejvalým dolem. Už jsem pochopil, co zažívala Chico včera. Klouzando grande. Ale při troše šikovnosti a trpělivosti jde i to. navíc, když člověk ví, co ho čeká za úchvatný pohledy...
Ledopády jsem teda nenašel, na to už bylo hodně teplo a dýl. Ale Mumlava se proměnila z horský bystrý říčky v bouřící živel. Už jen dole v lese, kde se normálně dá sejít až doprostřed koryta a tam se kochat, koupat a podobně. Teď by to člověka smetlo. Burácející proud, v podstatě bílej, protože přes ty šutry jako letělo nebylo vidět, že voda je nahnědlá díky rašeliništím nahoře na hřebenech. Stříkala do široka po každým nárazu na kamení. Uchvacující!...
A vodopád? Něco neuvěřitelnýho a nepopsatelný. Řvoucí masa, před kterou si člověk připadal jako mraveneček. Typickej tvar Mumlavskýho vodopádu nikde. Jako kdyby někdo nouzově vypouštěl přehradu! Okouzlující! Úchvatný! Magický!!!...
Jen kdyby člověk nemusel odejít...
Mna ja, stihnul jsem to a v podstatě podle předpokladu a časovýho plánu. A pak už jen klasika. Sbalit, odnosit, kamna, voda atd.. A domů. Ach jo...