Glory, glory Mans United…
... aneb Opět velký lipnický finále...
Rok utekl jako voda. A k němu přibylo pár dalších měsíců, protože "hra na broučka". Ale nadešel slavnej den pro všechny fanoušky kulatýho nesmysle...
Od božího rána samotnýho bylo v jinak nenápadný vísce ve Středozemi cítit zvláštní napětí. Lid všeobecný netrpělivě a zvědavě vyhlížel z oken a přes ploty. Už jedou? Už tady budou? Fakt to bude zase tady? Himl, kde mám kravatu a sako do kostela?... Transparent a vlajku?... Klubovou šálu? Vuvuzelu?...
Atmosféra houstla a krátce po obědě, zatímco na vedlejším plácku u Grandhotelu Zlaťák rostly první stánky se zmrzlinou, párky, pivem a souvenýry, plus pódium na odpoledně-večerní šňůru megakoncertů, tisíce fanoušků na stadionu Starý Trafford Lipník jásaly a zpívaly oslavný chorály. Choreo střídalo choreo, obě strany však projevovaly sportovní úctu kolegům z opačné strany kotle. Podobná nálada a náboj místní stánek fotbalových sportů zažil naposledy vloni, během finále Poháru mistrů a zároveň derby mezi místním týmem 1. PFK Zelenáči Lipník a TJ Lipník Eagles Bé...
Už během předzápasový přípravy, kdy se oba týmy seznamovaly s pažitem a trénovaly, davy doslova šílely. Více vyspělí fanoušci odhazovali svršky a méně vyspělí je udiveně pozorovali...
Drobotina šplhala na kolem stojící topoly...
Každý toužil alespoň na vteřinu zahlídnou svoje sportovní idoly...
Televizní štáby natahovaly bezdrátová spojení a praly se o lepší místo pro přenos...
U pokladen stály dlouhý a nekonečný fronty...
Stadion byl zcela vyprodán a doslova praskal ve švech...
Krátce před půl třetí odpolední zazněla éterem známá hymna Ligy mistrů a oba týmy nastoupily na hřiště, provázeny ovacemi davů. Sportovní komentátor, který si za účelem účasti na této akci roku vzal v práci zdravotní dovolenou, představil jednotlivé borce a rozhodčí Pyjér Inge Kolýnu. Soupeři si potřásli rukama a zápas mezi Zelenáči a pro letošní rok Letci z Ledců mohl začít...
Napjaté chvilkové ticho prořízl ostrý hvizd píšťalky a noha fotbalistova poprvé se dotkla kulatého nesmyslu...
Oproti loňskýmu roku byl zápas ještě mnohem dramatičtější. Soupeři byli opravdu vyrovnaní. Oba týmy hrály především ze zabezpečený obrany, aplikovaly výrazně nátlakový pressing. Hrálo se hodně technicky po zemi a nikdo neměl výraznou převahu. O to nebezpečnější byly šance na obou stranách, ať už pečlivě připravený skrz rafinovaný herní kombinace, či získaný odvážnejma brejkama. O standardkách nemluvě. V takovejch případech ovšem zasáhla poslední instance - brankáři. Ti stáli v brankách svých týmů jako nepropustná betonová zeď. Jejich zákroky budou jistě aspirovat na vítězství v letošní anketě o robinsonádu roku...
Čistý konto však nakonec neudržel ani jeden z nich. Přibližně v půlce prvního poločasu po milimetrový přihrávce skóroval nechytatelnou bombou domácí Ondra, krátce před poločasem pak za hosty po rychlým úniku skóroval Honza, liška podšitá...
I druhá půle byla plná šancí, ale skóre se již nezměnilo. Tedy stejně jako v loňským roce došlo na rozhodnutí ze značky pokutovýho kopu. A zde se Paní Štěstěna přiklonila na naši stranu...
Při medailovým ceremoniálu nebylo pro mohutný oslavný skandování a vítězný chorály téměř slyšel. Poražení přijali svoji prohru čestně a hrdě, jak to má správně být. Stejně tak náš vítěznej tým vzdal jim hold a úctu. Sportovní srdce a duch zvítězily. Oba týmy se společně vyfotily a odcházely ze hřiště v duchu přátelským. Tak to má být...
Protože We all Are Champions!...
Sportovní a zábavný odpoledne pokračovalo pak až daleko do noci a bude na co vzpomínat. A o čem vyprávět potomkům a vnoučatům. Jó, to bylo tenkrát, když na Lipníku na Starým Traffordu hrávali Zelenáči...
No a já si jdu lízat rány,
nemůžu se hnout. To celoodpolední sumo bylo tuze náročný a já dostal od soupeřů
pořádně za uši. Žaludek dostal taky do těla, byv emitován do soutěže v pojídání
melounů. Ale užil jsem si to, stejně jako ostatní. A že jsem vydržel i přes
nedobrý počasí až do konce, dostal jsem odměnu - Roxette lajf! A to musíš
vidět, to se popsat nedá...
Niky a ostatní, super práce! Díky! A děcka, byly jste skvělý...