Gabreta víkend…
… aneb Tajemnej hrad na soutoku…
V idylické krajině soutoku Vltavy s Otavou stojí hrad Zvíkov. Místo, kde vládne zvláštní energie...
Pod Šumavu už to sice nepatří, ale jsme se tam stavili cestou z víkendu. Tak to zmiňuju ve stejný sérii reportů…
Tajemnej hrad to beze sporu je. Alespoň pro mě a pro nás. Chico sem sice prej zavítala někdy v šstý třídě na školu v přírodě, ale já tu byl teprve podruhý a zase bez úspěchu. No ale aspoň do areálu jsme se dostali…
Ze Šumavy jsme to tentokrát vzali přes Sušici, takže vlastně cestou mně známou. Tentokrát kompletně, protože jsme to vzali i přes Anín. O to jednodušší. Jen to na ten Zvíkov bylo poněkud dál, než jsem čekal. Nějak jsem si to totiž splet s Orlíkem. Ale to neva. Chico navigovala, takže pohůdka jahůdka…
Hrad na ostrohu nad soutokem Otavy a Vltavy postavili Přemyslovci už v půlce 13. století. Především jako pevnost v dobách politický nestability. Do dneška je to ale jeden z nejkrásnějších hradů u nás. A nejtajemnějších. Opředenej spoustou pověstí a povídek, pohádek,… láká dobrodruhy a lovce senzací. Vlastně tomu tak trochu napomohlo i několikero detektivních seriálů…
Že prej, kdo tady přespí, do roka je po něm…
Mno…
Čelenž?...
Vzhledem k tomu, že bylo už zavřeno, mohli jsme se projít jen po nádvořích. I tak to byla ale nádhera. Hrad samotnej jako objekt i ty výhledy z něj do hlubokýho údolí obou řek a jejich spojení. Jen teda, koupat bych se tu asi nechtěl. Ta voda je plná sinic…
Prolezli jsme to durch až dolů k vodě a pak zase zpátky. Je fajn, že hrad vypadá v podstatě jako by ho před nedávnem někdo opustil. I ty stavení na nádvořích, domky, domečky, k tomu zeleň a stromy. Když zavřu oči, jako bych tu ten cvrkot viděl…
Paráda! Jen teda už jsme byli utahaný, a to horko taky nepřidalo…
Cesta domů pak byla docela náročná. Před Příbramí kolona až na kulaťák v Milíně, od Chuchle pak až na Barranďák. Tudíž jsme dom dojeli až po sedmý. No ale… Ty zážitky nám nikdo nevezme. Navíc jsme si po letech užili společnej víkend zase…