Fotbalovej incest…
… aneb Starej dorost v akci…
Nestává se mi často, aby mě telefonát překvapil. Tentokrát se to ale stalo. A bylo to příjemný, vrátilo mě to o třicet let zpátky…
Ozval se mi Bužíra, náš gólman z dob, kdy jsme ještě knedlíky házeli rybám a pivo bylo tvrdej alkohol. A že prej, esi bych neměl v sobotu čas a nezajel na Řitku, bo turnaj. A že tam budou lidi z našeho starýho černolickýho dorostu. Tyjo, hele, trošek mi to koliduje s jinou akcí na Příbrami, tak neslibuju. Uvidíme…
Svatej Petr má ale zcela zjevně v oblibě jak letce, tak fotbalisty…
V sobotu před šestou seděli jsme už s Matějem ve vlaku na Prahu, bychom pak na Smíchově nasedli do busu a přesunuli se na Řitku. Tam se měl turnaj odehrávat. V místě, kdes jsme za onoho času na brambořišti podobný hrávali, a kde je teď parádně zbudovaný sportovně zábavný centrum pro obyvatele Řitky – hřiště, skákací megapolína, prolejzky, bar, gril… Tyjo, tohle řiteckejm fakt závidim. Přitom to prej vzniklo jen tak, že se domluvili, že to chcou a udělaj…
No, na to, že měl sraz bejt v devět, čekal bych tu víc lidí. Nikde nikdo, jen já a Matěj. Naštěstí Bužíra za chvilku napsal a za další dorazil. Pak už se konečně začali slejzat i další švábi na pivo. Udělalo mi radost, že jsem skoro všechny poznal, hurej. Oni mě moc ne, díky vousům, ale tak…
Když jsem to tak sledoval, přišlo mi, že první místo za váhovej rekord nás nemine. Jenže, co ostatní nahnali na váze, my dohnali motivací, nasazením, a hlavně týmovým duchem. A když i to nestačilo, zapojil se beze sporu nejhlasitější a nejukecanější brankář ve Středních Čechách…
Hřišťě bylo pěkný, byť místy trošek přeci jen hrbolatý. Pažit by zasloužil o pár centimetrů ještě zkrátit. Ale když to srovnám s tím, na čem jsme tenkrát dokázali vyhrávat a probojovat se až do I.A třídy, tak hotový Wembley. Hned druhý nejlepší za černolickým Nou campem teda…
Upřímně, nedělal jsem si nějaký zásadní naděje. Jedinej cíl byl užít si to a přežít. I s ohledem na další víkendový plány. Hrálo se dvakrát patnáct, tak to nemělo bejt snad zas tak strašný. Navíc nás bylo dost, sešlo se nás čtrnáct hrajících, jeden šmatlavej, jeden teplej (není na fotce, bylo mu na sluníčku horko…) a jeden stařeček. Tak jsme se mohli hodně střídat, což ve výsledku bylo na dvě rundy na poločas. I tak to stačilo a jsem asi nejen já zjistil, že vzduchu je nějak málo a bolavých svalů hodně…
Nicméně… A tady dám mykřičník!...
Jak jsem řek, týmovej duch, nálada, nasazení a motivace byly na naší straně. Takže naše výkony a výsledky nebyly vůbec strašný. OK, dva první zápasy jsme prohráli. Ale ani jeden nějakým velkým rozdílem, vždycky těsně. Ve třetím zápase jsme se naopak chytli a vyhráli ho rozdílem třídy. Mno, jen ten nejdůležitější, derby s místňákama z Řitky, skončil plichtou. Z hlediska politickýho je to tak lepší. Z hlediska sportovního vlastně taky, neb se jednalo o osudové utkání (o sud piva…). No ale měli jsme na ně a vítězství bylo blíž k nám. Kdyby to nepokazil Bužírka, starej pušťák a haťapaťa… A Chroust…
A to nám předtím pomocí elektronický tužky dával nalejvárnu ohledně taktiky…
Mno, přeneseně řečeno, byl to takovej fotbalovej incest…
Nutno říci, že jsme odpoledne po skončení turnaje měli toho všichni poměrně dost. Jen omladina snažila se vypadat čile a frešně. Hajzli nevděčný. Nicméně jsme si to užili všichni a královsky. A hlavně, sešli jsme se! Ne všichni sice, ale to nevadí. A máme na sebe konečně kontakty, takže…
Mimochodem, abych nezapomněl. Turnaj jsme spojili i s oslavou Mácovejch čtyřicátin. Což byla jednak prča, druhak nám to přineslo malou taktickou výhodu – všichni jsme na dresu měli číslo "40". to je pak zmatek! Kdo dal ten gól? Čtyřicítka. Hlídej si čtyřicítku. Bacha na čtyřicítku, je nebezpečnej. Buehehehe…
Pár fotek a hlavně záznam z Bužírovo elektronický tužky (pro silnější povahy...)...
Je jasný, že se asi nebudu moc zase pár dnů hnout. Inu, věk nezastavíš. Ale se vlastně těším, že mi to vyjde na červen a se budu moc zúčastnit slavnýho černolickýho derby Horňáci proti Dolňákům…