Baštiny telegraficky...
... Vzhůru na Fort Black...
Na Fort Black jsem nebyl, ani nepamatuju. Nebyl to sice důvod, proč mě napadlo se tudyma vydat, ale...
Přece bych nechyběl na Štěpčí přirozeniny. Obzvlášť, když jsou vlastně poslední "dětský". To byl ten pravej důvod, proč jsem tejden dovolený rozdělil a nejel v pondělí rovnou na Chilkoot Trail...
Místo toho nechal jsem se odvézt železným ořem do Doorstone City, bych navštívil předky a vypůjčil si od nich klíče od srubu. Jenže, vyrážel jsem od nás ve třičtvrtě na dvě až, takže... OK, mělo to svoje nezanedbatelný benefity - první třída, prostírání, lampičky, občerstvení, livrejovaný úslužný personál, dolejvající starou jednosladovou whiskey, jakmile se sklínka vyprázdnila - jenže než jsem se u našich vykecal, byly skoro čtyři odpoledne. Než mě pak další železnej oř dovez do Potbelly Station, byla tma jak v řiti starý kobyly...
Mna ja, na dostavník nahoru do kopců si můžu nechat zajít chuť. Nezbude mi, než to vzít přes kopec. Ale to mi nevadí, cestu znám jak svoje škrpály. To se zvládne. Maximálně narazím na vlky nebo medvěda, no. Pro jistotu překontroluju železo. Tlačí v kapse a je nakrmený, tak v nejhorším poletí pár včeliček...
Hlavně se nikam nehnat. Neni kam spíchat. Času je habakuk. Nechce se mi nahoře ždímat tričko. Přesto když stoupám roklí, stejkaj mi z tváří čůrky potu a kouří se ze mě. Teplota je kolem nuly, není se co divit. Ale je to dobrý, už jsem u Old Diggin´Hole, to nejhorší je skoro za mnou. Ještě pár stovek metrů a jsem nahoře na Red Clay Ridge. Pak už to je z kopce...
I tak ale, když jsem se dotrmácel do srubu a shodil ze sebe v mrazivým večeru tričko, bylo durch. Topit a svítit jsem ale nechtěl, nepotřeboval jsem upoutávat zbytečně pozornost. Při svitu baterky rozhodil jsem na kanape spacák, ukojil hlad kouskem sušený čunky a pár doušky,... ehm, no,... vychlazenýho Radečka...
Jj, tyhle náhodný výpravy miluju. A co teprve zejtra!